rozum a cit

Rozum a (tři)cet

Únor 2015, chata na Valašsku, v ní Nightwork But Better a spousta dalších hrozně moc milých lidí + Ema.
Vojta Dyk But Better uspořádal na počest svého odjezdu do Ázije rozlučkovou párty.

Jakub Prachař But Better: Emo, a teď si pojďme vyříkat, jak jsi o mně napsala tu historku.
Ema: A sakra.
Jakub Prachař But Better: Náhodou jsem rád, že jsi to napsala, protože jsem se zastyděl za své chování, když jsem to četl.
Ema: Blbost, vždyť to byl super večer.
Jakub Prachař But Better: Milá třicátnice s učitelským komplexem mi chce ukázat krásy Prahy, a já ji místo toho táhnu někam do parku.
Ema: NENÍ MI TŘICET!!!
Jakub Prachař But Better: Třicátnice, která mě odmítla!
Ema: Není mi třicet a neodmítla jsem tě. Jen… jsem se tehdy prostě rozhodla být ta starší a rozumnější.
Jakub Prachař But Better: Promiň, ale nemůžeš se ROZHODNOUT být starší a rozumnější, když už starší a rozumnější SEŠ.
Ema: Ale…
Jakub Prachař But Better: Tudíž – logicky – jestli se TY můžeš k něčemu rozhodnout, tak jedině být mladší a blbá.

Koloušek má svatou pravdu!

sounds

Laskaví čtenáři, co jsou taky starší a rozumnější, nechť si jeho slova vezmou k srdci spolu se mnou.

***

Tuhle historku věnuju Vojtovi Dykovi But Better, protože má skvělé kamarády a tak. Možná mi to věnování projde jako náhražka za dárek do Ázije.