Richard V. Krajčo

Jak na Nový rok, tak po celý rok

Richard V. Krajčo má 1 novou zprávu:

Cau Richarde. Pry na Silvestra poradas party. Sice jsi me primo nepozval, ale timto ti sdeluji, ze hodlam prijit. E.

 

Ema Mele má 1 novou zprávu:

Cau Emo. Nemelas na Silvestra nahodou hlidat deti a hrat s nimi deskovky v bezpecne vzdalenosti na Chodove? RVK

 

Richard V. Krajčo má 1 novou zprávu:

Sort of. Ale rozhodla jsem se uprednostnit divoky vecirek u tebe. Ses rad? E.

 

Richard V. Krajčo má 1 novou zprávu:

Mlceni je souhlas, baby. Takze me cekej v sedm. E.

 

Richard V. Krajčo má 1 novou zprávu:

Bude tam i ten tvuj sympaticky spolubydlici? E.

 

Richard V. Krajčo má 1 novou zprávu:

Nezacal jeste s nikym chodit, ze ne? E.

 

Ema Mele má 1 novou zprávu:

Kdyz ti odpovim, prestanes me konecne bombardovat tema tvejma zatracenejma smskama? RVK

 

Richard V. Krajčo má 1 novou zprávu:

Ne. E.

funny-new-years-resolutions-card

Snesitelná trapnost bytí

Z nepublikované historky o párty Florentina Arizy, která neprošla autocenzurou, jistě nevíte, že vedle hokeje a dětí miluje Ema nadevše též večírky. Tato záliba plyne nejspíš z toho, že vášnivě ráda hovoří o sobě, s láskou likviduje hostitelům zásoby vína a domácích slaných koláčů, jakož i získává nové kontakty do sbírky na socsíť, čímž rozšiřuje okruh čtenářů svých sebestředných statusů.

Leč vzhledem ke stoupající porodnosti Eminých přátel příležitostí k úspěšnému večírku povážlivě ubývá. A proto se každá párty počítá a je třeba se jí zúčastnit s maximálním osobním nasazením bez ohledu na možná rizika.

***

Srpen 2014, páteční noc. Ema je po pěti měsících opět pozvána na večírek Richarda V. Krajča a jeho spolubydlících, tentokrát ve stylu seriálu Haló haló.

Ema: Čau, Richarde, tak tady mě máš.
Richard V. Krajčo: Vítej, Emo. Rád bych na tomto místě podotknul, že jsem tě na náš večírek pozval i přesto, že mne vytrvale dehonestuješ na svém blogu.
Ema: A já bych zase ráda uvedla, že jsem dorazila i přesto, že mě tady minule jeden kluk osahával, druhý se ze mě pokusil servat sukni, třetí – konkrétně Florentino Ariza – vedl vyčerpávající monolog o svých milostných neúspěších a čtvrtý – alias ty osobně – mi ukazoval jakýsi francouzský pornokomiks.
RVK: Neměj obavy, k žádným podobným incidentům na dnešním večírku nedojde.
Ema: Výtečně.
RVK: Mimochodem, něco tady pro tebe mám. /podává Emě růžovou krabičku, jejímž obsahem je podivně ulepený pytlík./
Ema: Co to sakra je?
RVK: /spiklenecky zamrká/ Ženský kondom.


Střih.

O několik hodin později. Strhaná Ema vtrhává do kuchyně.

Ema: Lidi, prosim vás, schovejte mě tady. Jde po mně Stalker a já už z něj fakt lezu po zdi.
Florentino Ariza: A řekla jsi mu to? Doufáš-li v úspěch u mužů, musíš s nimi umět komunikovat otevřeně.
Ema: Přisámbohu, že jestli se mi ještě jednou zjeví za zadkem, dozví se o mých citech s maximální brutalitou, jíž jsem schopna.
Stalker: /zjevuje se Emě za zadkem/ Tak tady se nám malá Ema schovala!
Ema: Ano. A proč se nám tady asi tak schovala, co myslíš?
Stalker: Eee… Protože jí došlo víno?
Ema: NE! Ema zde hledá útočiště, protože ti dále odmítá odpovídat na otázky s loudilským podtextem, podstupovat další krvavý boj o svou osobní prostorovou bublinu a V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ se už od tebe nenechá lechtat.
Stalker: Ale no tak, kotě, já jen chtěl, aby ses trošku usmála…
Ema: Dobře mě poslouchej, nebudu to víckrát opakovat. Když se na tebe žena odmítá smát sama od sebe, lechtání rozhodně není vhodný alternativní způsob, jak kýženého úsměvu docílit.
Stalker: Ale já…
Ema: Prostě mě nech na pokoji, rozumíš?! Nesahej na mě, nelechtej mě a nezmiňuj už probůh nic, co se byť jen vzdáleně týká ženského kondomu!
Stalker: Sakrblé… Vždyť já se na tebe jen snažil být milej. Spát s tebou jsem neměl v úmyslu ani omylem, kotě.
Ema: Výtečně. /a pod tíhou trapnosti se propadá do země/


Střih
.
O několik hodin později. Na párty zbyli poslední přeživší.
Florentino Ariza opět vede dlouhý monolog zahrnující nejrůznější bizarní intimní detaily a nic mu v tom nebrání úpění přítomných, že jim z nich hrozí doživotní trauma.

Florentino Ariza: A holím se strojkem. Takovým speciálním. Holím si vousy, podpaží, (…) a také své pubické ochlupení. Tento strojek je velmi příjemný a mohu jej doporučit k úpravě intimních partií i zde přítomným ženám.
Ema: Vzhledem k odlišné anatomii muže a ženy to prohlašuju za tvůj nejdebilnější nápad tohoto večera.
Florentino Ariza: Ale pročpak? Vždyť muži a ženy mají velice podobné pubické ochlupení a to na srovnatelné ploše. Anebo ty snad vykazuješ nějakou anomálii, která by takovéto holení znemožňovala, Emo?
Ema: /se špatně maskovanou hysterií/ Do toho TOBĚ ale vážně vůbec NIC není. /a i nyní se pod tíhou trapnosti propadá do země/
Richard V. Krajčo: /volá na Emu dolů do díry/ To už je druhý muž, kterého jsi tady dneska odmítla, ty netýkavko!
Ema: Přestaň mě dehonestovat a radši mě odsud vytáhni!
Richard V. Krajčo: Až se dosměju, kotě.

***

Drazí přátelé, jak jsem již zmínila, v době krize je třeba účastnit se každé párty s maximálním osobním nasazením bez ohledu na potenciální rizika. Vůbec nevadí, propadnete-li se přitom dvakrát do země. Vždycky vás z ní nakonec někdo vytáhne. I kdyby to měl být jen váš personifikovaný Blog.
Jak je totiž všeobecně známo, trapnost představuje typický rys veškeré středoevropské literatury. Blogy nevyjímaje.

party

Přítelkyně s rizikem II

„Vždyť se mi to vůbec nepodobá,“ podotkl Kwame ke všeobecnému pobavení, „kde mám ruce a nohy?“

Arthur Japin: Černoch s bílým srdcem (Vakát 2012, s. 102, přel. V. H. Havlíková)

***

Richard V. Krajčo se poznal na blogu.

Richard V. Krajčo: To snad není pravda!
Ema: Co? Vadí ti ta přezdívka?
Richard V. Krajčo: Vadí mi, že z toho vycházím jako blbec. Jako bych nepoznal lyru a nevěděl, kdo je to Orfeus.
Ema: Ptal ses, co to mám na zádech, a pak jsi řekl Kakofonix. Smůla.
Richard V. Krajčo: Já ale vím, kdo je to Orfeus! A to tetování se mi líbí.
Ema: Klid, jako blbec z toho vycházím já. Ty mi jen asistuješ.
Richard V. Krajčo: Já vím, kdo je to Orfeus, sakra!
Ema: Řeknu ti to takhle. Tu přezdívku jsem když tak ochotná změnit. Tedy za podmínky, že přestaneš vypadat jako Richard Krajčo.

Jinak s ním ale nemá nic společného!

Nebojte, RVK jako RK naštěstí jen vypadá.

Orfeova proměna

Ema, Richard V. Krajčo a další kamarádi jsou spolu v sauně na Vltavě. R. V. K. Emu hecuje, aby skočila do řeky, Ema vysvětluje, že od jistého incidentu s chobotnicí má s Vltavou nevyřešené spory. Prostě neskáče.

Tudíž jí následně není zima. Tudíž nemá při výstupu po vachrlatých schůdcích zpět do sauny potřebu choulit se do prostěradla. A tudíž se R. V. K., šplhajícímu galantně za Emou, nenadále naskytne možnost pohledu na její záda, vzbuzující otázky.

Ema vysvětluje:

Když jsem slavila pětadvacátiny, všichni mi říkali, že to čtvrtstoletí už NĚCO znamená. Že je to pravý čas bilancovat svůj život a konečně ho pevně uchopit do rukou. Následkem toho jsem procházela fázemi zdeptání – zoufalství – vyhoření – popření – agónie, až jsem konečně dospěla k rozhodnutí, jak se ke své dosavadní, čtvrtstoletí trvající existenci postavit čelem.

Dala jsem si potetovat záda.

RVK: /nechápavě/ Chápu.
Ema: Tohle tetování totiž symbolicky shrnuje, k čemu jsem za čtvrtstoletí svého života dospěla.
RVK: Ehm, a co že to teda je za klikyhák?
Ema: Lyra! Má pro mě silný metaforický význam.
RVK: Eeee, jakože hudba?
Ema: Nejenom. /a v tuto chvíli se u Emy k její smůle projeví komplex bývalé učitelky/ No tak schválně, jestlipak víš, pro kterou zásadní mytickou postavu je lyra emblematická.
RVK: To samozřejmě vím. Přece pro Kakofonixe!

… Myslela jsem Orfea.
Smůla.
Kakofonixe mi od toho památného hovoru ze zad zřejmě už nikdo neodpáře.

Uvažuju, že až budu zase slavit nějaké čtvrtstoletí, nechám si k němu přitetovat ještě Obelixova kaňoura.