Září 2015, středa 20:00. Komunikační aplikace právě propojila bageterii ve Vodičkově, kde sedí Ema, a obec za Prahou, kde bydlí Zaz.

Ema: Zaz moje drahá, promiň, ze se nehlásím. Omluvou mi budiž, že mě teď trochu zaměstnával jistý mladý milý muž. Jsi první, komu to říkám! Můžu přijet příští týden na návštěvu?
Zaz: Příští týden už máme plný, tak někdy ten další? A pár dalších info o onom muži dostanu? Kolik mu je? Odkud je? A co dělá? Jakej je? A jak vypadá?
Ema: Kdybys měla socsíť, mohla sis ho teď prolustrovat sama. Já jím!
Zaz: Jsem zvědavá, nenapínej.
Ema: No dobře, takže je cenzuracenzuracenzura a jak vypadá, ti pošlu.
Ema: /Po dvaceti minutách, během nichž Ema prochází fotky mladého milého muže na socsíti jako retard několikrát dokola, konečně posílá jeden snímek Zaz/
Zaz: Sympaťák! A kdy teda přijedeš?

Střih. Chat na socsíti o deset minut později.

Platón_But_Better: Počúvaj Ema… Nebola si náhodou tak pred 10 minutami v bageterii?
Ema: Byla. Jak to víš?
Platón_But_Better: Som dostal echo…
Ema: Člověk tady v tý Praze nemá už fakt vůbec žádný soukromí. (smích)
Platón_But_Better: ….že v bageterii vo Vodičkove je slečna, ktorá si pozerá moje fotky na socsieti.
Ema: (mění se v solný sloup)
Platón_But_Better: …a niekomu ich posiela.
Ema: (mění se ve solný sloup, který exploduje na tisíc kousků trapna)
Platón_But_Better: Čiže som sa chcel ujistiť, či si to bola ty. Áno, nedostatok súkromia je naozaj sviňa. (smiech)
Ema: A přesně proto mám blog. Protože tohle se mi stává prostě POŘÁD!!!!!
Platón_But_Better: Lebo toto je vážne komické. (smiech)
Ema: Máš ten pocit? Tady v metru je nyní nově jáma, do které jsem se propadla, a je po okraj zaplněná kousky solného sloupu, do něhož jsem metamorfovala a následně explodovala.
Platón_But_Better: No minimálne ja som pobavený náramne. (smiech)
Ema: Pravděpodobnost, že se něco takového stane, je asi tak jedna promile procenta. Proč vždycky musím být ta jedna debilní promile?!
Platón_But_Better: Ale choď.
Ema: Bože, tohle je takový neskutečný, surrealistický trapas.
Platón_But_Better: A to je tam ešte jedna surealistická vrstva, o ktorej nevieš. Hádaj, kto ťa nahlásil.
Ema: Nechci hádat.
Platón_But_Better: Tak si aspon vypočuj túto rozprávku: žila bola moja bývalá dlhoročná priateľka, ktorá o tebe čítala v tlači a následne bola zvedavá. A tak som jej pred pár dňami tiež posielal tvoju fotku…
Ema: Chceš říct, že ten člověk, co viděl, jak kamsi posílám tvoje fotky, byla tvoje expřítelkyně?!
Platón_But_Better: Hej. Dobrá náhoda, nie?
Ema: A viděla, komu ty obrázky posílám?
Platón_But_Better: Nie. Postúpila si dodatočný ilustračný fotomateriál Silvii Lauder?
Ema: Ne. Prodala jsem tvý fotky bulváru.
Platón_But_Better: Ema!!!
Ema: Čo je?
Platón_But_Better: Povedz, aký to je pocit byť celebrita, ktorú ľudí spoznávajú na ulici? Nech viem, čo zajtra čakať.

Milý Platóne But Better, tak já ti to teda povím:
Sláva je naozaj famózny pocit.

***

Zajíc ve své jamce (na kousky solného sloupu, pozn. red.)
sedí sám, sedí sám.
Ubožáčku, co je ti,
že nemůžeš skákati!

Pardon, lidi. Já jen že zpěv mě uklidňuje.

***

Poznámka pod čiarou

Platón_But_Better: A keď už na tom blogu bude účinkovať moje alter ego: bude hovoriť po slovensky?
Ema: Se nabízíš, že mi budeš dělat korektury?
Platón_But_Better: Nie. Naopak si myslím, že česká pseudoslovenčina plná gramatických chýb a neexistujúcích slov má silný komický potenciál.

Tak jo!