Omg!

Unexpected Journey

Praha, prosinec 2016, středa odpoledne.

Ema: Já se z těch Vánoc zblázním.
Kolegyně: Taky nestíháš řešit cukroví a dárky?
Ema: Nestíhám chodit na předvánoční večírky a koncerty! Včera jsem byla na recepci klingonské ambasády a pak se ještě hnala do Akropole na Priessnitz, za dva týdny chci tamtéž na Dusilovou. Taky tam hraje Zrní, ale to už prostě nedávám. Fakt musej všechny mý oblíbený kapely hrát předvánoční koncerty v jeden měsíc?!
Kolegyně: Když on by se takový předvánoční koncert v lednu asi moc neujal…
Ema: A do toho mám za týden bla bla bla bla bla (doplň si společenské akce ad libitum, pozn. red.) …a jednu svatou Lucii na skandinávské ambasádě.
Kolegyně: Tak nechceš třeba na něco z toho nejít?
Ema: To nejde. V sázce je má společenská čest.
Kolegyně: Hm. My se s manželem od té doby, co máme děti, večer nikam moc nedostanem. Natož o Vánocích.
Ema: Ale vždyť jste teď nedávno někde byli, ne?
Kolegyně: Myslíš ten koncert Hooverphonic? Tak to bylo na dlouho dobu naposledy.
Ema: To hráli tak blbě?
Kolegyně: Já nevím, jak hráli.
Ema: Vypadl jim zvuk?
Kolegyně: Ne. Jen jsme pozapomněli, jak to na těch koncertech chodí.
Ema: A jak to na těch koncertech chodí?
Kolegyně: Na lístku psali, že je koncert od sedmi. Tak jsme přišli do Lucerny na sedm a hlídání si domluvili do jedenácti. Říkali jsme si, že za tři hodiny už nebudou mít co hrát, i kdyby se rozhodli živě pokrýt celou diskografii. Jenže nás nenapadlo, že se kapela chopí nástrojů až o tři čtvrtě na deset.
Ema: No jo, Lucerna. Tam se nikdy nezačne načas.
Kolegyně: To už jsme právě zapomněli. Takže jsme si poslechli tři písničky a šli domů.
Ema: To mě mrzí. Jestli tě to potěší, tak já z Priessnitz stihla jen slabou půlku, protože jsem naopak spoléhala na to, že hrát včas nezačnou. A oni to jak na potvoru odpálili úderem půl osmé.
Kolegyně: Vím, jak ti je.
Ema: No… Vzhledem k tomu, že jsem se předtím na ambasádě přiopila nějakým klingonským drinkem s klikví, tak mi to bylo jedno. Aspoň jsem vplula rovnou do těch největších hitů. Bylo to krátký, ale intenzivní, víš jak.
Kolegyně: Jo, taky jsem se nějak takhle utěšovala.

Vtom Emě zazvoní telefon.

Zaz: Já jen volám, že my tam jdem už na šest, potkáme se pod pódiem.
Ema: Eee… Pod jakým pódiem?
Zaz: No v Karlíně!
Ema: A co v Karlíně, prosim tebe?
Zaz: JDEME SPOLU PŘECE NA KONCERT ZAZ! (té pravé Zaz, pozn. red.)
Ema: Cože? Bože! Já na to úplně zapomněla! Nemám lístek! Už to bude určitě vyprodaný! To je v háji, máš tam s kým být kromě mě, strašně se omlouvám, já to úplně zazdila, bože bože promiň!!!!
Zaz:… … … Dyť jsem ti ten lístek dávala v říjnu. Musíš ho někde mít, ty tele.
Ema: Jako že ti dva měsíce visím litr za lístek?
Zaz: To teď neřeš. Hlavně ho najdi.
Ema: Já vůbec nevím, kde bych ho mohla mít.
Zaz: Tehdy sis ho dávala do peněženky, tak co kdybys třeba začala s pátráním tam?
Ema:/začne s pátráním tam/ Omg! Fakt tu je! Tak teda… se asi potkáme pod tím pódiem, co?
Zaz: Zvládneš se tam probít?
Ema: … … … Ne.

***

Ema: Tak jsem právě zjistila, že jdu za pár hodin na Zaz. Ať žijou předvánoční koncerty.
Kolegyně: A máš hlídání?

Mám. Hlídaj mě kamarádi.
A že to se mnou občas nemaj lehký.

Deadpool

(Minirecenze)

Florence: Bylo to na tebe moc sprostý?
Ema: Ani ne.
Florence: Nebo neúnosně pubertální?
Ema: Ani ne. I když… Ale ne, ani ne.
Florence: Tak moc krvavý?
Ema: To asi jo, ale já vždycky včas zavřela oči.
Florence: Tak proč jsi sakra utekla ze sálu?!
Ema: No… Jak toho hlavního týpka začali mučit nedostatkem kyslíku v té skleněné rakvi, tak mě zachvátila panická ataka, že ani já nemůžu dýchat. Načež jsem usoudila, že musím okamžitě na vzduch, nebo dostanu infarkt.
Florence: Omg! A teď už jsi v pohodě?
Ema: Ale jo. Akorát se mi pak už do té smršti záblesků nechtělo.
Florence: No ono se na to vážně trochu divně koukalo. Člověk by z toho málem chytil epileptický záchvat.
Ema: Hm.
Florence: Ale jinak to bylo megavtipné.
Ema: Hm.
Florence: A co jsi vlastně tu půl hodinu do konce dělala?
Ema: Seděla na zemi, poslouchala libé skřípění jezdících schodů a užívala si, že dýchám.
Florence: Prostě dechberoucí zážitek, co?

Ministr zdravotnictví varuje. Slabší povahy nemusejí snímek Deadpool rozdýchat.
Údajně to však je skvělý film.

deadpuul

Jazyková cvičení

Leden 2016, středa 20:00, londýnská kavárna.

Ema: Can I have a cup of tea please?
Obsluha: Where are you from?
Ema: Czech Republic.
Obsluha: Cool. Tak ten čaj máte zadarmo.

Můj nedokonalý přízvuk patří k mému osobnímu tisíci věcí, co mě serou. Ale evidentně i z věcí, co mě serou, se občas dá přijatelně profitovat.


***

Leden 2016, čtvrtek 10:00, londýnský mrakodrap.

Žena_s_typicky_klingonským_jménem: Ahoj, já jsem Žena_s_typicky_klingonským_jménem!
Ema: Ahoj, Ženo_s_typicky_klingonským_jménem. Nejsi náhodou Klingonka?
Žena_s_typicky_klingonským_jménem: Omg! Jak to víš?
Ema /klingonsky/: Máš typicky klingonské jméno.
Žena_s_typicky_klingonským_jménem: Omg! Ty mluvíš klingonsky?!
Ema /hrdě/: Ó ano. Klingonštinu jsem vystudovala na univerzitě.
Žena_s_typicky_klingonským_jménem: Omg! Proč proboha?
Ema: No, bylo mi devatenáct a přišlo mi to jako dobrý nápad.
Žena_s_typicky_klingonským_jménem: Chápu. Já si v osmnácti nechala propíchnout jazyk.

Holt někdo na ty jazyky není.

Pár postřehů z Londýna najdete taky na Twitteru pod #emaVLondyne a pak tady:

Tato slideshow obsahuje JavaScript.