Červen 2015, úterý.

Prolog

Tento příběh se odehrál krátce poté, co jistou část Prahy postihla vodní havárie, která tisícům obyvatel způsobila střevní problémy.

***

Střih.
Ema občas své historky v předpremiéře po socsíti vypráví Nilsi-Aslaku Ve(n)hanenovi, protože Nils je trpělivý posluchač a Ema si na něm může v reálném čase otestovat, jestli její narativní struktury fungují (čti, jestli to Nilsovi přijde zábavný a srozumitelný).

Následuje přepis jedné z takových předpremiér.

***

10:00, socsíť
Ema: Mám skoro nepublikovatelnou nekorektní minihistorku, kterou bych ti ráda vyprávěla. Ale potřebuju, abys byl na příjmu, protože bych nevydržela čekat hodinu na reakci. Ukousala bych si nehty, jestli to nebylo až moc trapný.
Ema: Jo a ideálně až budeš trochu ovíněnej. Protože je to fakt hodně trapný.
Nils: Ty jo, teď nemůžu, ale budu hrozně napjatej! Takže se kvůli tobě asi večer opiju, abych se dostal do autorkou požadovanýho stavu.
Ema: Hodnej.

***

22:00, socsíť via aplikace
Nils: Seš tu?
Nils: Jsem navátej, jak jsi chtěla. 😀
Nils: Povídej!
Ema: Historka nebude. Je mi blbě. Zavolej kněze. Umírám!
Ema: Rozmohla se nám teď v Praze taková vodní nemoc.
Ema: Teda všichni už ji měli. Akorát já, já jsem ji musela chytit až dnes!
Nils: To je mi líto…
Nils: A teď tu historku!
Ema: Dobře, ale možná bude ze zřejmých důvodů trochu přerušovaná.
Ema: Život je někdy k posrání!
Nils: 🙂 🙂 🙂

***

22:10
Ema: Vlastně je dobře, ze jsme to odložili na večer, ten příběh totiž během dnešního dne dostal další rozměr.
Nils: Tak už nemel a vyprávěj, jsem napnutej k prasknutí!
Nils: A piš po kouskách, ne zas slohovku na tři displeje!
Ema: Tak tedy. V noci na dnešek se mi zdál sen o jednom klukovi, o kterém bych mohla vyprávět hodiny a hodiny, ale ve zkratce: je úplně úžasnej, byla jsem do něj hodně zamilovaná, jenomže osud našemu vztahu nepřeje. (Dlouhý popis příběhu Emy a chlapce, který je cokoli, jen ne „ve zkratce“, byl redakčně vypuštěn. pozn. red.) No nějak jsem se z toho dostala, jako vždycky, ale dodnes pro něj mám velkou slabost.
Nils: Ty jo. To je úplná laaavstory!
Ema: Tu a tam jsme v kontaktu i dnes. Ale fakt málo. Nicméně já z toho pochopitelně vždycky mám druhý vánoce. No a včera mi shodou okolností napsal a mně se pak o něm zdálo. Čímž se obloukem dostávám k tomu, o čem jsem ti chtěla napsat už ráno.

***

22:20
Ema: Sakra. Technická pauza.
Nils: Tak si vem telefon s sebou!!!
Nils: Od toho je snad mobilní, ne?
Ema: Jako hypochondr bys měl vědět, ze bakterie jsou svině.
Nils: Toe fakt.
Nils: Ach jo, no tak si ale aspoň pohni.

***

22:25
Ema: Krize zažehnána.
Nils: Gratuluju. Chci vědět, co se ti zdálo!!
Ema: Ten sen byl ve své podstatě úplně banální.
Ema: Zdálo se mi, že přijel do Prahy, byli jsme někde v kině a on mě tam přede všema políbil. Jako že kašle na všechny a všechno, už je mu jedno, co si o tom kdo myslí, protože on prostě chce bejt se mnou. Říkám, úplná blbost, ale já se ráno vzbudila rozechvělá, byl to hrozně intenzivní a symbolický prožitek.
Ema: No a takhle rozechvělá jsem byla přesně do okamžiku, než mi došlo, že mám problém.
Ema: Střevní problém.
Nils: 🙂 🙂
Ema: Koupelna naštěstí nebyla obsazená, takže happyend.

***

22:30
Ema: Ne, kecám.
Ema: To není všechno.
Ema: Znáš Lásku za časů cholery od Márqueze ?
Nils: Už to vypadalo, že ponaučení z historky bude znít ‚láska je sračka‘. 🙂
Ema: No v podstatě máš pravdu.
Ema: Anyway.
Ema: Láska za časů cholery začíná scénou, kdy Florentino jde za… jak se sakra jmenovala… no prostě za ženou svého srdce, aby jí po padesáti letech odhodlávání sdělil, že ji miluje.
Ema: Je mu tudíž asi 70 let a té holce taky.
Ema: A tak přijde k ní domů, posadí se naproti ní do křesla a… A dostane tak hrozné střevní křeče, ze zase hned uteče domů.
Ema: Márquez k tomu píše: Láska a průjem k sobě mají překvapivě blízko. Srdce a střeva spolu souvisejí.
Ema: Tak jsem si dnes ráno připadala jako nebohej Florentino a strašně se tomu smála.

***

22:40
Ema: A to pořád není vše.
Nils: Bude to ještě dlouhý? Už trochu usínám.
Ema: Máš sirky? Že by sis podepřel víčka?
Ema: No nic. Ze sna i střevních potíží jsem se celkem rychle oklepala, odpoledne už to vypadalo, že jsem v pohodě, takže jsem vyrazila s kamarádkou Adele do divadla na hru s hercem, kterého obě milujeme.
Ema: Bylo ho hudební pásmo Hrabětových textů, kterého máme taky rády.
Ema: A tak sedíme v sále, čekáme, až zhasnou, a já mezitím Adele líčím to, co tobě.
Ema: Konče pointou s Márquezem.
Ema: Načež začne divadlo:

Herec 1: /kroutí se v křečích/
Herec 2: /přibíhá a zvolává/ Co je ti?
Herec 1: To se ozvalo mé střevo. BÁSNICKÉ STŘEVO!

Ema: S Adele jsme dostaly asi tříminutový nezvladatelný záchvat smíchu, který nikdo v sále nechápal.
Ema: Krátce nato se však ozvalo mé básnické střevo a já musela uprostřed představení přeskákat lidi a utéct na záchod.
Ema: Jak skončilo divadlo, nevím, ale moje historka každopádně končí tímto obrazem.

***

23:00
Nils: Občas jsem se v tom teda trochu ztrácel, ale jinak vtipný.
Nils: Každopádně mě dojal příběh s tím chlapcem tvého srdce, co ho nemůžeš mít.
Nils: Třeba vám to ještě vyjde.

Třeba.
Až nám bude 70 let.