Matematik

Ohňová Mora

Prosinec 2015, krátce po Štědrém dni, 14:00.
Ema a Florence jako každý rok hrají svou oblíbenou hru Chyť mě, když to svedeš, aneb Kdy si předáme ty dary.

Florence /via iMessage/: Jak seš na tom dneska odpoledne? Nebudeš náhodou ve městě? Tím myslím Rodnou Hroudu.
Ema /via iMessage/: Ne, já už su Pražák. Mohla bych o víkendu, to do Rodné Hroudy přijedu i s velkým_P_malým_h_velkým_D zo Slovenska.
Florence: To už tam zas nebudu já. Tak až v lednu v Praze. A gratulace Velkýmu Péhádéčku k titulu.
Ema: Já zase gratuluju tobě k iPhonu.
Florence: Vyřídím Ježíškovi. Teď už se mě nezbavíš, protože iMessenger vládne všem. Odteď už se novinky z tvého života nebudu dozvídat až na blogu. Vše budu mít z první iRuky!
Ema: Nyní jsi totiž plně iMobilní.
Florence: Což mi připomíná, že jsem ti chtěla vynadat za historku s Matematikem. Kdybych o tom vašem srazu věděla předem, zakážu ti ho!
Ema: Proto jsem ti o něm taky předem neřekla, že.
Florence: Co to jako mělo znamenat?
Ema: Když já mám takovou teorii, že udržovat hezké vztahy s bývalými je dobrý nápad. Sice se to v praxi zatím úplně neosvědčilo, ale…
Florence: Žádný další bývalý už nebude, takže s ověřováním máš utrum!
Ema: Teď mluvíš jako moje babička.
Florence: Počkat! Vaši už Platóna_But_Better viděli?
Ema: Ne, babi se do něj zamilovala platonicky přes Skype. Jednou jí zamával a bylo to.
Florence: Lol.
Ema: Na oťukávací návštěvu přijede až příští víkend.
Florence: A jsi nervózní?
Ema: Původně ne.
Florence: Ovšem pak?
Ema: Ovšem pak do toho vstoupila ta zhouba trouba.
Florence: Jako že do kuchyně?
Ema: Jo. Vánoční dárek od našich. Elektrická zánovní trouba Mora Hnědá. Povstala z hlubin Morie, aby nahradila Moru Bílou.
Florence: Přecházíš z klingonštiny na elfštinu?
Ema: Slyš mé slovo, vrať se do světla a vzpomeň si na předvánoční status Ofélie, jak v naší plynové troubě Moře Bílé na bytě spálila všechny perníčky. Cituji:  „Troubu Mora 218 používáme tak, že po vhození sirky uléháme nohama k epicentru výbuchu.“ Četlas ho? Mí rodiče každopádně ano, a vzali to až moc vážně.
Florence: A sakra. Ale tak aspoň to máš do výbavičky, ne?
Ema: Jo, akorát teď ten výdobytek vědy a techniky musíme dostat k nám do bytu, domluvit proměnu plynu v elektřinu s domácím, sehnat člověka, co ten zázrak vykoná, a následně starou plynovou Moru Bílou dopravit do Mordoru a vhodit ji do Ohňové hory, protože do sklepa se nevejde.
Florence: Počkat! Mor(i)a je v Rodné Hroudě?! Ví o tom Tolkien?
Ema: To nevím, ale již brzo se přesune do Prahy. Naši mi ji prý přivezou autem. Ideálně až u nás bude Platón. Prej aby jim s tim pomoh.
Florence: Tak tomu říkám oťukávací návštěva. 🙂 🙂
Ema: A táta říkal, že nám Mora Hnědá asi bude vyhazovat pojistky. To prý tyhle typy ve starých barácích dělávaj.
Florence: Nech toho, já už nemůžu. 🙂 🙂 🙂
Ema: V nejhorším ji holt budem používat jako botník a péct začnem venku na ohni.
Florence: A proč jsi vašim neřekla, ať ji vrátěj, že je to nesmysl?
Ema: Neměla jsem to srdce.
Florence: Tak to seš v troubě, Frodo.

Zjevně.

Reklamy

Jednou ročně cholerikem

Prosinec, pondělí, 22:00. Cestou z divadla.

Ema: Byla jsem na kafe s Matematikem.
Adele: Cože?! Jak se s ním ještě můžeš vídat?!
Elizabeth Bennetová: Zeptala ses ho, proč ti dal kopačky?
Ema: Chtěl se sejít. Ne.
Adele: Proč takový věci děláš?
Elizabeth: Řekl ti, proč ti dal kopačky?
Ema: Chtěl se sejít. Ne.
Adele: Ví o tom Platón But Better?
Elizabeth: Jaký to setkání bylo?
Ema: Ví. Divný.
Adele: Co na to Platón říkal?
Elizabeth: Co říkal Matematik?
Ema: Nejdřív chvíli mlčel, pak o tom začal vtipkovat. Matematik ze mě nejdřív tahal podrobnosti o Platónovi. Když se jich nedočkal, obšírně se rozhovořil o tom, jak je nešťastnej, a v závěru se mě zeptal, kam jsem se za ty dva měsíce posunula já.
Elizabeth: To zní jako opravdu báječné setkání.
Ema: Zespodu stolu, u kterého jsem seděla, jsou vyrytý rýhy po mých nehtech, který jsem tam ze zoufalství zatínala.
Adele: Matematik je bídák*! Nechápu, že s ním vůbec komunikuješ.
Elizabeth: Chtěla se přece konečně dozvědět, proč se s ní rozešel.
Adele: Protože je to bídák! Se mohla zeptat mě.
Elizabeth: Já bych teda na jejím místě taky chtěla vědět, co za tím bylo.
Adele: Podle mě by se s bejvalýma komunikovat nemělo, je to zvrhlý.
Elizabeth: Když s nima máš nevyříkaný věci, je dobrý si to vyřešit.
Adele: A vyřešila to snad Ema nějak?
Ema: Jestli vám do toho můžu vstoupit, tak pár dní nato mi poslal zprávu: Milá Emo, vše nejlepší k prvočíselným narozeninám, ale proč jsi vůči mně byla tak uzavřená, takhle si přátelství nepředstavuju.
Elizabeth: A dodal, proč ti dal kopačky?
Adele: A napsalas mu, že je bídák?
Ema: Ne. Napsala jsem mu, že je pokrytec a sobec. Více slovy. Méně noblesně.
Adele: Kolika slovy?
Elizabeth: Jak moc méně?
Ema: Prostě jsem ho sjela na tři doby a vyčetla mu všechny spáchaný i zamýšlený křivdy. Za to, že mi dá kopačky, neřekne proč a pak má ještě tu drzost mi vykládat něco o otevřenosti. Za všechny bídáky, co někomu zlomili srdce a ani trochu se za to nestyděj. Za všechny takygratulanty, co píšou „všechno nejlepší, ale“. Za všechny sebestředný pseudobudhisty, patologický lháře a bezskrupulózní diktátory, za klimatickou změnu a korupci a nemocný děti a týraný zvířata a nízký platy žen a za maloměstský burany a velkoměstský kariéristy a vrahouny a zaslepence, co hážou všechny a všechno do jednoho pytle. A za všechny čaje, do kterých jsem si nalila zkažený mlíko.
Elizabeth: Fíha. Co on na to?
Adele: Došlo mu konečně, že se zachoval jako bídák?
Ema: Možná. Zablokoval si mě.
Elizabeth: Bídák!
Adele: Jak ti je?
Ema: Hrozně. Umím sice vybraného bídáka brilantně sjet na tři doby, jenomže z toho pak mám strašný výčitky.

Ještě, že mě cholerický záchvat popadne nanejvýš jednou do roka, stejně jako narozeniny.
A jací cholerici jste vy?

* uváděné přízvisko je pseudonym použitý z důvodu ochrany důstojnosti

 

Šach pat

Září 2015, pátek večer, chat na socsíti.
Emě píše zimní král Matematik, že se poznal v časopise a tento mediální výstup hodnotí pozitivně.

Matematik: A taky jsem tam četl, že teď randíš s nějakým doktorem!
Ema: To nejsi jedinej. On se to tam taky dočetl.
Matematik: Vážně? A co říkal?
Ema: Něco jako „Bylo to fajn rande, ale že se stane hlavním tématem Respektu, jsem úplně nečekal.“
Matematik: Asi vím, jak se cítí. Každopádně mě těší, že přitahuješ intelektuální elitu.
Ema: /having an awkward moment/
Matematik: Kromě mě samozřejmě.
Ema: Ema si tě zablokuje za tři… dva… jedna…
Matematik: Ne, ne, tak jsem to nemyslel! Chtěl jsem akorát říct, že se nepočítám mezi intelektuální elitu.
Ema: Nepochybně. Zkus mi napsat, jak se máš, a přitom mě neurazit. Rozumíš zadání?
Matematik: Ano. /a podrobně líčí schůzku s jakousi dívkou including nahé koupání v řece a líbání./
Ema: /having an awkward moment/
Matematik: Moc hezké rande to bylo. Ale nehodili jsme se k sobě, takže jsem se s ní nevyspal.
Ema: /having an awkward moment/
Matematik: Neříkej, že ti došla slova!
Ema: No… Já…
Matematik: ?
Ema: Totiž ano. Ano, došla mi slova.
Matematik: Myslíš si o mně, že jsem nemorální hajzl?
Ema: Ne, myslím si o tobě, že jsi geniální šachista.
Matematik: Díky, Emo, ty taky nejsi marná. Kolo ti půjčím kdykoli rád.

Tomu říkám remíza.

"It guessed your PIN number and cleaned out your bank account. Your move."

Prvočíslo

Červen 2015, pátek odpoledne.

Ema na rande s Matematikem. Které je dost fajn.

Po konverzaci na téma, co posloucháme, čteme, koho volíme, kde jsme byli a kam bysme ještě chtěli, se konečně dostáváme k podstatným otázkám.

Matematik: Emo a teď ti položím otázku závažnějšího rázu.
Ema: Tak jo.
Matematik: Takže. Jak bys rozdělila čtverec na 17 stejných čtyřúhelníků?

… a pro prvočísla jsem já měla vždycky slabost.

like

Uprchlický gang

Červenec 2015, pozdě večer, auto a v něm Adele, Harry Potter, Matematik & Ema vracející se z vody, co se trochu protáhla.

 

Matematikovi zvoní telefon.

 

Matematik: Haló? – No ahoj. – No… sedí vedle mě a vypadá poměrně živě, takže… – Jo tak, no ona totiž utopila telefon. – Aha. Ne, je v naprostém pořádku. – Fajn, tak jí to vyřiď. – (smích) Jasně. Čau.
Ema: Kdo to byl?
Matematik: Tvoje spolubydlící Ofélie. Volala, že jsi před odjezdem nedotáhla kohoutek a vytopilas sousedy.
Ema: Cože?!?!
Matematik: Dělám si legraci. Volala jí tvoje maminka, že prý se ti už třetí den nemůže dovolat, pročež se obává o tvůj život.
Ema: Cože?!?!
Matematik: Ofélie nelenila a našla moje číslo na netu, aby mohla telefonicky ověřit situaci. Dá teď vědět tvé mamince, že ti nefunguje telefon, ale jinak jsi v pořádku.
Ema: To je od Ofélie hezké. Ach jo, chudák máma, takhle zbytečně se nervovat.
Adele: No já jsem ráda, že nejsem jediná.
Ema: Jediná, kdo se o mě nervuje?
Adele: Jediná s matkou, která obvolává kamarády, když se jí neozvu.
Ema: Matematiku, ty si to hlavně nevykládej špatně. Ona to máma nemyslela tak, že jsi špatný kormidelník, takže bys mě mohl omylem zabít, jen se prostě asi…
Matematik: To si tvoje maminka nemyslí. Ofélie říkala, že tvoje maminka říkala…
Ema: Co?
Matematik: No… Říkala, že… …prý tě určitě unesli afričtí uprchlíci a pak tě rituálně zabili.
Ema: Tak na tohle už ti fakt neskočím.
Matematik: …a že tvůj táta měl na telefonu nepřijatý hovor z neznámého čísla. To prý byl nejspíš vyšetřovatel, který po nich bude chtít identifikaci těla. Vyšetřovatelé prý totiž vždycky volají ze skrytého čísla.
Ema: To sis vymyslel!! Řekni mi, že sis to vymyslel!
Matematik: /mlčí/

 

Stupidní vylhané řetězové e-maily, stupidní falešné poplašné zprávy, stupidní hysterická média. Dělají z komára velblouda a v řetězové reakci se pak i z utopeného mobilu stane masakr uprchlickým gangem. Takhle nějak vznikají městské mýty. A chudák mámy se úplně zbytečně nervují.

 

Drazí přátelé a mámy, únosgangy na způsob filmů s Liamem Neesonem jsou jen ve filmech s Liamem Neesonem. Vážně. Démonizovat je zdraví škodlivé. Díky za pozornost.

liam

***

 

Ofélie: Zlobíš se, že jsem volala Matematikovi?
Ema: Ne.
Ofélie: Já mu žádné romantické esemesky posílat nebudu, neboj.
Ema: No jo.
Ofélie: Nedáš mě na blog, že ne?
Ema: Měla bych?
Ofélie: Tvoje maminka se taky bojí.
Ema: Čeho zas?
Ofélie: No, jak jsem jí volala, že žiješ, jen ti klekl mobil, tak… Říkala, že prý to určitě zase rozmázneš na blogu.
Ema: Hm. V rámci mýho nesmiřitelnýho boje proti bludům asi budu muset, no.
Ofélie: To taky říkala.
funny-protest-signs-7