lopotiti se s atypickým jazykem

Pobaltská konverzace pro začátečníky

Litva

litva jazyk

Ema: Laba diena. Viena kava, prašau.
Obsluha: Litevština litevština litevština?
Ema: Taip, ačiū.
Obsluha: Eee… Litevština litevština litevština?
Ema: Ne, ačiū.
Obsluha: /krčí rameny a podává Emě kafe/

balticijogurt

Litevštinas jazykas.

Lotyšsko

latvian language

Ema: Labdien. Viena kafíja, lūdzu.
Obsluha: Lotyšština lotyšština lotyšština?
Ema: Jā, paldies.
Obsluha: Eee… Ruština ruština ruština?
Ema: Nē, paldies.
Obsluha: /krčí rameny a podává Emě kafe/

Platón_But_Better: Na čo sa ťa pýtali?
Ema: Nemám tucha.
Platón: Akurát tuna prázdno machruješ.
Ema: Ne ne! Naučit se pár základních slovíček v jazyce lidu, jehož zemi navštívíš, je základní slušnost.
Platón: Slušnosť je ľudom odpoveďat na otázku ako človek. A nie náhodne sadiť ktorejkoľvek z piatich slovíčok v tvojej z bedekra nadobodnutej slovnej zásobe!
Ema: Ble ble ble. Akorát mi závidíš, že umím pozdravit a poděkovat ve všech pobaltských jazycích.
Platón: Nezávidím. Na nervy mi s tým lezieš. A nezabudni o tom napísať historku.
Ema: Když já už ji napísala.

 

Estonsko

estonian

Ema: Tere. Üks kohv, palun.
Obsluha: Estonština estonština estonština?
Ema: Jah, tänan.
Obsluha: Eee… I mean… What kind of coffee would you like?
Ema: Ne, tänan.
Obsluha: /krčí rameny a podává Emě kafe/

A kterých pět slovíček v jinak veskrze cizím jazyce ovládáte vy?

funny languages

Reklamy

Hlava mapa ve Finsku

(Sloupek)

Finové nemají obličejové svaly, sloveso mít a smysl pro humor. Takové byly závěry mé první konfrontace s Finskem v době, kdy jsem z mladické nerozvážnosti začala studovat jazyk a kulturu téhle země na severu, co je háklivá na klíčové slovo „Skandinávie“ a trpí závislostí na kyselé břečce, kterou vydává za kávu.

Mimiku ani gestikulaci rezervovaní Finové vážně nemusejí. Když k tomu přičteme monotónní intonaci finštiny a subtilní příponu „-ko“, která je jediným indikátorem finské tázací věty, pochopíme, proč finštinář-začátečník nikdy s jistotou nepozná, jestli na něj Fin právě jen tak nezávazně mluví, nebo se ho na něco zásadního ptá.

Jazykový učedník tak snadno promešká neopakovatelnou příležitost vyjádřit se k tomu, jaká je jeho oblíbená barva, jestli má rád kočky a kolik je mu roků. Osobně jsem za obzvlášť náročný považovala dotaz na věk. Z finských základních číslovek jsem si totiž obstojně osvojila pouze trojku, čtyřku a sedmičku, ostatní kardinální numeralia zůstaly pod mými rozlišovacími schopnostmi.

Jak Finové přežijí bez slovesa mít, nad tím přemýšlím dodnes. Pokud je jazyk skutečně odrazem duše národa, pak jsou ve Finsku povzneseni nad jakýkoli materialismus. Nepotřebují mít, stačí jim být: například v sauně a následně v díře v ledu.

Finové nemají pravdu, oni v pravdě jsou. A vůbec je to země zaslíbená, nikdy tam totiž nemáte hlad, ani žízeň. Obojí se nanejvýš po nějakou dobu vyskytuje vedle vás, protože fráze „minulla on nälkä/jano“ doslova znamenají „je u mě hlad/žízeň“.

Závěr o absenci finského smyslu pro humor jsem vyvodila z výše popsané zkušenosti, že Finové se skoro nikdy nesmějí, protože neuznávají obličejovou mimiku. To by snad mohlo být způsobeno úsporou energie a tělesného tepla v mrazech, tím spíš, když jeden pořád skáče do díry v ledu.

Jenomže toho bylo víc. Žádný vtip, který mi Finové vyprávěli, komedie, kterou mi pustili, ani knihy vyhlášeného humoristy Arta Paasilinny, které mi doporučili, mně ani mým, jinak celkem funkčním, obličejovým svalům nepřipadaly dost legrační.

No a pak jsem začala mluvit já.

Učitelce jsem místo poděkování za hezký výlet se saunováním navrhla rozpálený sex (protože „saunomisesta“/„za saunování“, „saunomiseksi“/„stát se saunováním“ a „saunaseksi“/„saunasex“ se člověku zmoženému koupáním v díře snadno spletou), klukovi v baru jsem tvrdila, že je mi 73, (tehdejších dvacet jedna totiž obsahovalo komplikované číslovky 1 a 2, tak jsem chtěla být kreativní a říct „7 krát 3“, ale to „krát“/„kertaa“ pak z nějakého důvodu vyznělo spíš jako „-sát“/„-kyt“) a kávu jsem si u baristky objednala legendární větou „Ahoj, jsem káva, nemiluji mléko, existuje sója a zaplatím mapou.“ (zde hledejme příčinu v záměně slov „kortti“/„karta“ a „kartta“/„mapa“)

Ve všech třech případech následoval smích se zapojením finských obličejových svalů. A díky bohu za něj.

Dnes už vím, že ačkoli Finové nemají sloveso „mít“ a některé mimické svaly, smysl pro humor jim přesto vlastní je. Jen díky němu jsem to tehdy v třiasedmdesáti nevzdala, doučila se číslovky i pády a nakonec přehodnotila i svůj negativistický postoj ke kyselé kávě.

Protože asi nikde jinde na světě by vám za kafe neumožnili zaplatit mapou jen proto, že jste hlava mapa.

Tento text původně vyšel v magazínu Lógr, kterému moc děkuju za svolení zveřejnit ho i tady na blogu.

Řekni něco finsky! (smích)

To, že se Ema před lety z náhlého popudu mladické nerozvážnosti rozhodla naučit finsky (aka klingonsky), jí přineslo spoustu skvělých věcí.

(…) (…) (…) *nudné řeči redakčně kráceny* (…) (…) (…)

No a Eminým blízkým zrovna tak. Protože od té doby, co se řeč(e)ná osoba začala lopotit s tím atypickým jazykem, lze jakýkoli záchvěv trapného ticha vyplnit otázkou: „Emo, jak se řekne *doplň-jakoukoli-blbost* finsky?“

Jenomže milí zlatí, s finštinou se musí opatrně!

Finštinu totiž nepřelstíte.

Finština je vždycky chytřejší než vy.

 

Střih. Říjen 2014, čtvrtek večer, byt v Praze, společná večeře spolubydlících.

Hana*: /na Boyfrienda/ Ema mluví finsky! A dělá ve firmě, co do Finska vyrábí vany!
Ema: …a štětky na záchod.
Hana: A píše o těch vanách finsky texty do katalogu!
Boyfriend: Wow, hustý! A o těch štětkách píšeš do katalogu taky?
Ema: Taky.
Boyfriend: Hustý! Tak to musíš mít hodně specifickou slovní zásobu.
Ema: Hm.
Hana: Tak my si tě vyzkoušíme, jo?
Ema: /myslí si/ Bože ne, už je to tady zas.
Ema: /říká/ Hm.
Hana: Tak jak se finsky řekne třebá, třebá… třeba kohoutek? (smích)
Ema: Kohoutek?
Hana: Kohoutek. Jako vodovodní, chápeš. Od té vany. (smích)
Ema: Hani, seš si naprosto vážně, ale určitě vážně jistá, že chceš finsky slyšet říct zrovna kohoutek?
Hana: To teda jsem. Sem s kohoutkem! (smích)
Ema: /viz obrázek níže. Faucet je kohoutek anglicky./

faucet

Jo, kdo s finštinou zachází, ten taky schází. (smích)

 

* Kvůli pointě nebylo tentokrát změněno jméno zneužité kamarádky, což je proti všem mým předsevzetím a já se jí tímto moc omlouvám. Ale pro trochu pointy šel bych světa kraj, znáte mě.