Láska za časů cholery

Jednou ročně cholerikem

Prosinec, pondělí, 22:00. Cestou z divadla.

Ema: Byla jsem na kafe s Matematikem.
Adele: Cože?! Jak se s ním ještě můžeš vídat?!
Elizabeth Bennetová: Zeptala ses ho, proč ti dal kopačky?
Ema: Chtěl se sejít. Ne.
Adele: Proč takový věci děláš?
Elizabeth: Řekl ti, proč ti dal kopačky?
Ema: Chtěl se sejít. Ne.
Adele: Ví o tom Platón But Better?
Elizabeth: Jaký to setkání bylo?
Ema: Ví. Divný.
Adele: Co na to Platón říkal?
Elizabeth: Co říkal Matematik?
Ema: Nejdřív chvíli mlčel, pak o tom začal vtipkovat. Matematik ze mě nejdřív tahal podrobnosti o Platónovi. Když se jich nedočkal, obšírně se rozhovořil o tom, jak je nešťastnej, a v závěru se mě zeptal, kam jsem se za ty dva měsíce posunula já.
Elizabeth: To zní jako opravdu báječné setkání.
Ema: Zespodu stolu, u kterého jsem seděla, jsou vyrytý rýhy po mých nehtech, který jsem tam ze zoufalství zatínala.
Adele: Matematik je bídák*! Nechápu, že s ním vůbec komunikuješ.
Elizabeth: Chtěla se přece konečně dozvědět, proč se s ní rozešel.
Adele: Protože je to bídák! Se mohla zeptat mě.
Elizabeth: Já bych teda na jejím místě taky chtěla vědět, co za tím bylo.
Adele: Podle mě by se s bejvalýma komunikovat nemělo, je to zvrhlý.
Elizabeth: Když s nima máš nevyříkaný věci, je dobrý si to vyřešit.
Adele: A vyřešila to snad Ema nějak?
Ema: Jestli vám do toho můžu vstoupit, tak pár dní nato mi poslal zprávu: Milá Emo, vše nejlepší k prvočíselným narozeninám, ale proč jsi vůči mně byla tak uzavřená, takhle si přátelství nepředstavuju.
Elizabeth: A dodal, proč ti dal kopačky?
Adele: A napsalas mu, že je bídák?
Ema: Ne. Napsala jsem mu, že je pokrytec a sobec. Více slovy. Méně noblesně.
Adele: Kolika slovy?
Elizabeth: Jak moc méně?
Ema: Prostě jsem ho sjela na tři doby a vyčetla mu všechny spáchaný i zamýšlený křivdy. Za to, že mi dá kopačky, neřekne proč a pak má ještě tu drzost mi vykládat něco o otevřenosti. Za všechny bídáky, co někomu zlomili srdce a ani trochu se za to nestyděj. Za všechny takygratulanty, co píšou „všechno nejlepší, ale“. Za všechny sebestředný pseudobudhisty, patologický lháře a bezskrupulózní diktátory, za klimatickou změnu a korupci a nemocný děti a týraný zvířata a nízký platy žen a za maloměstský burany a velkoměstský kariéristy a vrahouny a zaslepence, co hážou všechny a všechno do jednoho pytle. A za všechny čaje, do kterých jsem si nalila zkažený mlíko.
Elizabeth: Fíha. Co on na to?
Adele: Došlo mu konečně, že se zachoval jako bídák?
Ema: Možná. Zablokoval si mě.
Elizabeth: Bídák!
Adele: Jak ti je?
Ema: Hrozně. Umím sice vybraného bídáka brilantně sjet na tři doby, jenomže z toho pak mám strašný výčitky.

Ještě, že mě cholerický záchvat popadne nanejvýš jednou do roka, stejně jako narozeniny.
A jací cholerici jste vy?

* uváděné přízvisko je pseudonym použitý z důvodu ochrany důstojnosti

 

Ema je střevo

Červen 2015, úterý.

Prolog

Tento příběh se odehrál krátce poté, co jistou část Prahy postihla vodní havárie, která tisícům obyvatel způsobila střevní problémy.

***

Střih.
Ema občas své historky v předpremiéře po socsíti vypráví Nilsi-Aslaku Ve(n)hanenovi, protože Nils je trpělivý posluchač a Ema si na něm může v reálném čase otestovat, jestli její narativní struktury fungují (čti, jestli to Nilsovi přijde zábavný a srozumitelný).

Následuje přepis jedné z takových předpremiér.

***

10:00, socsíť
Ema: Mám skoro nepublikovatelnou nekorektní minihistorku, kterou bych ti ráda vyprávěla. Ale potřebuju, abys byl na příjmu, protože bych nevydržela čekat hodinu na reakci. Ukousala bych si nehty, jestli to nebylo až moc trapný.
Ema: Jo a ideálně až budeš trochu ovíněnej. Protože je to fakt hodně trapný.
Nils: Ty jo, teď nemůžu, ale budu hrozně napjatej! Takže se kvůli tobě asi večer opiju, abych se dostal do autorkou požadovanýho stavu.
Ema: Hodnej.

***

22:00, socsíť via aplikace
Nils: Seš tu?
Nils: Jsem navátej, jak jsi chtěla. 😀
Nils: Povídej!
Ema: Historka nebude. Je mi blbě. Zavolej kněze. Umírám!
Ema: Rozmohla se nám teď v Praze taková vodní nemoc.
Ema: Teda všichni už ji měli. Akorát já, já jsem ji musela chytit až dnes!
Nils: To je mi líto…
Nils: A teď tu historku!
Ema: Dobře, ale možná bude ze zřejmých důvodů trochu přerušovaná.
Ema: Život je někdy k posrání!
Nils: 🙂 🙂 🙂

***

22:10
Ema: Vlastně je dobře, ze jsme to odložili na večer, ten příběh totiž během dnešního dne dostal další rozměr.
Nils: Tak už nemel a vyprávěj, jsem napnutej k prasknutí!
Nils: A piš po kouskách, ne zas slohovku na tři displeje!
Ema: Tak tedy. V noci na dnešek se mi zdál sen o jednom klukovi, o kterém bych mohla vyprávět hodiny a hodiny, ale ve zkratce: je úplně úžasnej, byla jsem do něj hodně zamilovaná, jenomže osud našemu vztahu nepřeje. (Dlouhý popis příběhu Emy a chlapce, který je cokoli, jen ne „ve zkratce“, byl redakčně vypuštěn. pozn. red.) No nějak jsem se z toho dostala, jako vždycky, ale dodnes pro něj mám velkou slabost.
Nils: Ty jo. To je úplná laaavstory!
Ema: Tu a tam jsme v kontaktu i dnes. Ale fakt málo. Nicméně já z toho pochopitelně vždycky mám druhý vánoce. No a včera mi shodou okolností napsal a mně se pak o něm zdálo. Čímž se obloukem dostávám k tomu, o čem jsem ti chtěla napsat už ráno.

***

22:20
Ema: Sakra. Technická pauza.
Nils: Tak si vem telefon s sebou!!!
Nils: Od toho je snad mobilní, ne?
Ema: Jako hypochondr bys měl vědět, ze bakterie jsou svině.
Nils: Toe fakt.
Nils: Ach jo, no tak si ale aspoň pohni.

***

22:25
Ema: Krize zažehnána.
Nils: Gratuluju. Chci vědět, co se ti zdálo!!
Ema: Ten sen byl ve své podstatě úplně banální.
Ema: Zdálo se mi, že přijel do Prahy, byli jsme někde v kině a on mě tam přede všema políbil. Jako že kašle na všechny a všechno, už je mu jedno, co si o tom kdo myslí, protože on prostě chce bejt se mnou. Říkám, úplná blbost, ale já se ráno vzbudila rozechvělá, byl to hrozně intenzivní a symbolický prožitek.
Ema: No a takhle rozechvělá jsem byla přesně do okamžiku, než mi došlo, že mám problém.
Ema: Střevní problém.
Nils: 🙂 🙂
Ema: Koupelna naštěstí nebyla obsazená, takže happyend.

***

22:30
Ema: Ne, kecám.
Ema: To není všechno.
Ema: Znáš Lásku za časů cholery od Márqueze ?
Nils: Už to vypadalo, že ponaučení z historky bude znít ‚láska je sračka‘. 🙂
Ema: No v podstatě máš pravdu.
Ema: Anyway.
Ema: Láska za časů cholery začíná scénou, kdy Florentino jde za… jak se sakra jmenovala… no prostě za ženou svého srdce, aby jí po padesáti letech odhodlávání sdělil, že ji miluje.
Ema: Je mu tudíž asi 70 let a té holce taky.
Ema: A tak přijde k ní domů, posadí se naproti ní do křesla a… A dostane tak hrozné střevní křeče, ze zase hned uteče domů.
Ema: Márquez k tomu píše: Láska a průjem k sobě mají překvapivě blízko. Srdce a střeva spolu souvisejí.
Ema: Tak jsem si dnes ráno připadala jako nebohej Florentino a strašně se tomu smála.

***

22:40
Ema: A to pořád není vše.
Nils: Bude to ještě dlouhý? Už trochu usínám.
Ema: Máš sirky? Že by sis podepřel víčka?
Ema: No nic. Ze sna i střevních potíží jsem se celkem rychle oklepala, odpoledne už to vypadalo, že jsem v pohodě, takže jsem vyrazila s kamarádkou Adele do divadla na hru s hercem, kterého obě milujeme.
Ema: Bylo ho hudební pásmo Hrabětových textů, kterého máme taky rády.
Ema: A tak sedíme v sále, čekáme, až zhasnou, a já mezitím Adele líčím to, co tobě.
Ema: Konče pointou s Márquezem.
Ema: Načež začne divadlo:

Herec 1: /kroutí se v křečích/
Herec 2: /přibíhá a zvolává/ Co je ti?
Herec 1: To se ozvalo mé střevo. BÁSNICKÉ STŘEVO!

Ema: S Adele jsme dostaly asi tříminutový nezvladatelný záchvat smíchu, který nikdo v sále nechápal.
Ema: Krátce nato se však ozvalo mé básnické střevo a já musela uprostřed představení přeskákat lidi a utéct na záchod.
Ema: Jak skončilo divadlo, nevím, ale moje historka každopádně končí tímto obrazem.

remember

***

23:00
Nils: Občas jsem se v tom teda trochu ztrácel, ale jinak vtipný.
Nils: Každopádně mě dojal příběh s tím chlapcem tvého srdce, co ho nemůžeš mít.
Nils: Třeba vám to ještě vyjde.

Třeba.
Až nám bude 70 let.

stayed