kvér

True Detective

Sherlock byl detektiv a používal řadu důmyslných vyšetřovatelských postupů.
Emě se však do paměti vryly především následující tři:


1. Protisledovací opatření

Prosinec 2010, pátek večer, Sherlockovo služební auto.

Ema: … zkrátka a dobře se ti snažím říct, a doufám, že to vezmeš v klidu, že příští rok odjedu do F…
Sherlock: Sleduje nás.
Ema: Cože?!
Sherlock: To auto. Jede za náma už patnáct minut. Evidentně nás sleduje.
Ema: Co když se prostě ztratilo, a tak se drží místního?
Sherlock: Na dálnici? Chceš mi říct, že se ztratilo na dálnici?
Ema: No. Anebo prostě jen jede úsporně jako ty…? Třeba je to taky policajt, co šetří státní benzín?
Sherlock: Policajtské auto bych poznal.
Ema: Nemůže to být nový model?
Sherlock: Nový co?
Ema: Ale nic.
Sherlock: Podniknu protisledovací opatření.
Ema: Nemohli bychom to pro dnešek vynechat? Vedu tady s tebou důležitý hovor, jestli sis nevšiml.
Sherlock: Pravidla znáš. Iracionálně sjedeme z dálnice, budem se chvíli motat po lokálkách a pak, pokud ho setřeseme, se pokusíme vrátit na dálnici. Nezapomeň: To, že za námi nepojede, neznamená, že nás nesleduje. A hlavně, kdyby se nám cestou něco stalo, víš, co máš říct záchrance!
Ema: No jo. Že jsem stopařka.
Sherlock: Správně. Stopařka mi ve služebním autě projde líp než civilistka.
Ema: Hm. A kdyby se záchranka ptala, kam jsem tím stopem jako chtěla dojet, řeknu do Finska. A přes Brno že to beru v rámci protisledovacích opatření.


2. Zacházení se zbraněmi

Květen 2008, ráno, pokoj na koleji.

Ema: Haló?
Sherlock via telefón: Zapomněl jsem si u tebe kvér.
Ema: Ne, už zase?
Sherlock: Nikam nechoď, jsem na cestě zpátky pro něj.
Ema: Fajn. Sice jsem chtěla do knihovny, ale nevadí. Počkám. V mezičase si budu krátit dlouhou chvíli střílením pavouků.
Sherlock: Proboha, vůbec na to nesahej!
Ema: Žádný strach, vezmu si gumové rukavice, nejsem blbá, ne?
Sherlock: A ne aby ti zase zapadl za knihy.
Ema: Neboj, na to si dám pozor. Stefana Zweiga to blízké setkání posledně dost vystresovalo.
Sherlock: Cože?
Ema: Stefan Zweig zbraně nenáviděl. Utekl před válkou do Švýcarska a do Brazílie!
Sherlock: Fajn. Tak se s Zweigem držte od zbraně dál, ok? Za chvíli jsem tam.
Ema: Ok. Pokusím se tady s pavouky ještě chvíli udržet naživu.


3. Boj se zločinem

Březen 2007, pozdě v noci, romantická procházka centrem Prahy.

Sherlock: Vezmeme to tudy.
Ema: Kriste pane, přes Sherwood?!
Sherlock: Normální miloučkej parčík, co má bejt?
Ema: Potloukaj se tam narkomani, kapsáři a prostitutky. Říkala babička. Vyhýbám se mu i ve dne, natož potmě.
Sherlock: Ale prosím tě, to jsou jen pověry. Navíc co by se ti mohlo stát, když jsem tu s tebou já? … Ty jo, vidíš to?
Ema: Ne, nevidím. Pojď pryč.
Sherlock: Ten chlápek s tou ženskou okrádaj tamhle pod sochou toho spícího pána!
Ema: Ne, to se ti zdá. Prosím tě, pojď pryč.
Sherlock: Hej, vy dva, stůjte! Policie! Okamžitě mu tu peněženku vraťte. A ty hodinky!
Sherlock: /vydává se na hon dvou prchajících kapsářů/
Sherlock: /volá přes rameno na Emu/ Zůstaň! Hlídej pána!

***

Ema stojí pod sochou líbajících se vojáků v Sherwoodu uprostřed noci. Úplně sama, když nepočítáme jednoho namol opilého, okradeného, spícího muže na lavičce a hrstku narkomanů a prostitutek. Vtom se odkudsi vynoří pán, který zřejmě před chvílí spolkl slona.

Pán, co spolkl slona: Ale, ale slečno, co vy tady tak sama uprostřed noci?
Ema: Já tady prosím hlídám.
Pán, co spolkl slona: Dovolte, abych se vám představil. Jsem malíř Marcel. Kousek odsud mám ateliér. Nechtěla byste tam se mnou zajít?
Ema: Ne, děkuju, já tady mám zodpovědný úkol vůči státu.
Pán, co spolkl slona: Maloval jsem už kdejakou celebritu, ale vás bych opravdu namaloval tuze rád. Jsem velice schopný malíř.
Ema: Eee… Víte, on za chvíli přijde přítel.
Prostitutky a narkomani: /soucitně se po Emě dívají. Jo, je to trapná výmluva signalizující, že dáma začíná být v nesnázích./
Pán, co spolkl slona: Skutečně? A kde je pan přítel teď?
Ema: Totiž on… je momentálně na stopě zločinu.
Sherlock via telefón: /zvoní/
Ema: Vidíte, už mi volá!!! Sherlocku?! Už tu budeš?
Sherlocku: Zmizeli nám někde u Masaryčky. Objíždíme s klukama od městských rajón a čekáme, jestli odněkud nevylezou. Dostal jsem z nich ty hodinky! Ale asi budou od Vietnamce. Peněženku nemám. Vydržíš tam s obětí ještě tak dvacet minutek?
Ema: V žádném případě! Já tady…
Sherlock: Musím končit. Hlídej dál.
Pán, co spolkl slona: No, tak co říkal přítel, slečno?
Ema: Že odteď hlídáte vy. /a dá se na útěk/

***

Sherlock via telefón: Kde seš? Tady nejseš!
Ema: V tramvaji.
Sherlock: V jaké tramvaji?
Ema: V té, co přijela jako první.
Sherlock: A kam jako jedeš? Proč nehlídáš pána? Mohlo se mu něco stát!
Ema: Jedu pryč. Hlídá ho ten úchylný malíř.
Sherlock: Kdo?
Ema: Ten, co spolkl slona.
Sherlock: Nikdo takový tady není. Jen hrstka narkomanů a prostitutek.
Ema: No, díky bohu. Byl fakt děsivý.
Sherlock: Hele, já jedu s klukama jako svědek na služebnu. Tímto dnešní rande úředně prohlašuju za ukončené.
Ema: Fajn, ale počítej s tím, že já teď pár dní využiju své právo nevypovídat. Počínaje touto chvílí.
Sherlock: Už zas? Proč jako? Co jsem udělal? Haló…? Haló…?

Jo jo, byly to dobrodružné časy. Člověka úplně jímá nostalgie.

Mimochodem, ještě jednu důležitou věc mě Sherlock naučil: že ve snadno zneužitelném virtuálním světě je potřeba zanechávat co nejméně stop.
I to jsem si vzala k srdci.
A založila blog.

'She'll have the salmon.'

Advertisements