klingonština

Hlava mapa ve Finsku

(Sloupek)

Finové nemají obličejové svaly, sloveso mít a smysl pro humor. Takové byly závěry mé první konfrontace s Finskem v době, kdy jsem z mladické nerozvážnosti začala studovat jazyk a kulturu téhle země na severu, co je háklivá na klíčové slovo „Skandinávie“ a trpí závislostí na kyselé břečce, kterou vydává za kávu.

Mimiku ani gestikulaci rezervovaní Finové vážně nemusejí. Když k tomu přičteme monotónní intonaci finštiny a subtilní příponu „-ko“, která je jediným indikátorem finské tázací věty, pochopíme, proč finštinář-začátečník nikdy s jistotou nepozná, jestli na něj Fin právě jen tak nezávazně mluví, nebo se ho na něco zásadního ptá.

Jazykový učedník tak snadno promešká neopakovatelnou příležitost vyjádřit se k tomu, jaká je jeho oblíbená barva, jestli má rád kočky a kolik je mu roků. Osobně jsem za obzvlášť náročný považovala dotaz na věk. Z finských základních číslovek jsem si totiž obstojně osvojila pouze trojku, čtyřku a sedmičku, ostatní kardinální numeralia zůstaly pod mými rozlišovacími schopnostmi.

Jak Finové přežijí bez slovesa mít, nad tím přemýšlím dodnes. Pokud je jazyk skutečně odrazem duše národa, pak jsou ve Finsku povzneseni nad jakýkoli materialismus. Nepotřebují mít, stačí jim být: například v sauně a následně v díře v ledu.

Finové nemají pravdu, oni v pravdě jsou. A vůbec je to země zaslíbená, nikdy tam totiž nemáte hlad, ani žízeň. Obojí se nanejvýš po nějakou dobu vyskytuje vedle vás, protože fráze „minulla on nälkä/jano“ doslova znamenají „je u mě hlad/žízeň“.

Závěr o absenci finského smyslu pro humor jsem vyvodila z výše popsané zkušenosti, že Finové se skoro nikdy nesmějí, protože neuznávají obličejovou mimiku. To by snad mohlo být způsobeno úsporou energie a tělesného tepla v mrazech, tím spíš, když jeden pořád skáče do díry v ledu.

Jenomže toho bylo víc. Žádný vtip, který mi Finové vyprávěli, komedie, kterou mi pustili, ani knihy vyhlášeného humoristy Arta Paasilinny, které mi doporučili, mně ani mým, jinak celkem funkčním, obličejovým svalům nepřipadaly dost legrační.

No a pak jsem začala mluvit já.

Učitelce jsem místo poděkování za hezký výlet se saunováním navrhla rozpálený sex (protože „saunomisesta“/„za saunování“, „saunomiseksi“/„stát se saunováním“ a „saunaseksi“/„saunasex“ se člověku zmoženému koupáním v díře snadno spletou), klukovi v baru jsem tvrdila, že je mi 73, (tehdejších dvacet jedna totiž obsahovalo komplikované číslovky 1 a 2, tak jsem chtěla být kreativní a říct „7 krát 3“, ale to „krát“/„kertaa“ pak z nějakého důvodu vyznělo spíš jako „-sát“/„-kyt“) a kávu jsem si u baristky objednala legendární větou „Ahoj, jsem káva, nemiluji mléko, existuje sója a zaplatím mapou.“ (zde hledejme příčinu v záměně slov „kortti“/„karta“ a „kartta“/„mapa“)

Ve všech třech případech následoval smích se zapojením finských obličejových svalů. A díky bohu za něj.

Dnes už vím, že ačkoli Finové nemají sloveso „mít“ a některé mimické svaly, smysl pro humor jim přesto vlastní je. Jen díky němu jsem to tehdy v třiasedmdesáti nevzdala, doučila se číslovky i pády a nakonec přehodnotila i svůj negativistický postoj ke kyselé kávě.

Protože asi nikde jinde na světě by vám za kafe neumožnili zaplatit mapou jen proto, že jste hlava mapa.

Tento text původně vyšel v magazínu Lógr, kterému moc děkuju za svolení zveřejnit ho i tady na blogu.

Ztracena v překladu

Červenec 2015, Morava, filmový festival.

Ema má po parném a perném dni plném finského filmu tlumočit Slavnému finskému režisérovi na slavnostní ceremonii filmového festivalu.

Střih. Pět minut do začátku ceremonie. Ema sedí v první řadě vedle Slavného finského režiséra.

Slavný finský režisér: /mlčí a poker face/
Ema: /anglicky/ Teď bude mít spousta lidí proslovy a pak vás pozvou na pódium a daj vám tu cenu.
Slavný finský režisér: /mlčí a poker face/
Ema: /mermomocí taky mlčí, snaží se o poker face/
Slavný finský režisér: /mlčí a poker face/
Ema: /kapitulace v otázce mlčení. Pokus o small talk finsky/ Víte, oni chtějí, abyste v děkovné řeči používal angličtinu, protože je to pro všechny srozumitelnější, ale jen jsem vám chtěla říct, že JÁ teda mluvím i finsky blablablablabla (Emino chvástání finštinou redakčně kráceno, pozn. red.)
Slavný finský režisér: Niinkö? (Skutečně?) /a poker face/

Střih. Slavný finský režisér přebírá cenu na pódiu a začíná svou děkovnou řeč. T. č. tlumočnice Ema u toho.

Slavný finský režisér: Kiitos paljon.
Ema: Děkuji vám mnohokrát. To bylo finsky.
Slavný finský režisér: /finsky/ Tady ta tlumočnice mi před chvílí přiznala, že prý ovládá i finštinu, a tak jsem se rozhodl děkovný proslov trochu natáhnout a pronést ho ve své mateřštině.
Ema: /nasucho polkne/ Eee… Dámy a pánové, jak jste asi pochopili, Slavný finský režisér se právě spontánně rozhodl otestovat naživo mou finštinu.
Sál: (smích)

Následuje vtipná finská řeč Slavného finského režiséra, kterou mírně nervózní Ema tlumočí. Všechno jde díkybohu docela dobře až do posledního bodu Režisérovy řeči, těsně předtím, než pronese „Díky a užijte si festival“.

Slavný finský režisér: /finsky/ Jsem zkrátka moc rád, že jsem zase tady, protože mám na tento festival mnoho skvělých vzpomínek. Podobně jako finštinafinštinafinština *název festivalu* finštinafinštinafinština Laponsko finštinafinštinafinština mnoho společného.

Mezitím v Emině hlavě: Cože, co to říkal? Jaký festival? ***! Já vůbec netuším, o čem to mluví!!! Sakra, teď jak jsem myslela na to, že nevím, o čem to mluví, tak jsem to nechytla ani dál. *********!!! Laponsko? Jaké sakra Laponsko, tohle je Hradiště!! ***, co říkal? Co?!? No ****. Jsem v ****! (vulgarity vnitřního monologu byly vyhvězdičkovány)

Ema setinu vteřiny nato: A abych to shrnul, jsem moc rád, že jsem zase tady, protože mám na tento festival mnoho skvělých vzpomínek. /důraz na tečku za posledním slovem a poker face/
Sál: (hromadný výbuch smíchu)
Slavný finský režisér: /mimo mikrofon finsky/ Tomu říkám střih.
Slavný finský režisér: /na mikrofon anglicky/ Díky a užijte si festival!

***
***

Střih. Po ceremonii v zákulisí.

Programový ředitel: Emo, bylo to fantastický, strašně moc ti děkuju za tvůj přínos, jsem nadšenej!
Zdeptaná Ema: Ale… vždyť já přece tam při té ceremonii… Úplně to…
Programový ředitel: Myslíš tu tvou variaci na Ztraceno v překladu? V pohodě, bylo to zábavný. Celá ta věc s tou finštinou byla vtipná, lidi se bavili.
Ema: To jsem ráda, že se nezlobíte.
Programový ředitel: Právě naopak. Vlastně jsme si s kolegy říkali, že bychom tě na ty ceremonie klidně angažovali napevno jako komický prvek. Jsi přirozený talent, fakt!

***

Takže se zdá, že vedle doživotního traumatu mám postaráno i o doživotní post. /poker face/

Taky jste někdy posloužili jako komický prvek?

Otázkomat

Květen 2015, čtvrtek, 16:00.

Ema přebírá nový kurs finštiny a dopouští se úvodního žvanění.

Ema: Blablabla, mluvit na kursu finsky, nebát se zeptat, poslouchat Paavoharju, blablabla. Dotazy?
Žák: Jo! Pudete s náma pak na pivo?
***
22:00, socsíť

Uživatel Žák požádal Ema mele o přátelství.
***
23:50, stále socsíť

Žák: /via socsíť chat/ Jdu domů z hospody. Měl jsem osm piv.
Ema: Díky, jsem ráda, že to vím.
Žák: Mám další dotazy.
Žák: Proč Finové nemají sloveso „mít“? Jsou divní?
Žák: Můžu místo Paavoharju poslouchat pagan metal?
Žák: Máte přítele?

Basic RGB
Nicméně ke cti Žákovi slouží, že to celé napsal slušnou finštinou.

Ema je puma

Ema: /něco mele. zřejmě to zní chytře./
Koloušek
: Ty seš normálně tak chytrá! Na klingonštinu je tě škoda, mělas jít na matfyz.
Ema: Ach jo. Kdes byl, když jsem maturovala?
Koloušek: Tahal kačera, proč?

cougar

 

Koloušek: A nebojej se s tebou lidi někdy mluvit?
Ema: Jako ze strachu, že bych je zahanbila svou inteligencí?
Koloušek: Ne, spíš že by se dostali na blog.

jdcysb.jpg

Sedmero viníků aneb proč Ema mele

1. Může za to nešťastná láska.
Leden 2013.
Ema se po ošklivém rozpadu vztahu, který měl být na celý život, leč nebyl, rozhodla, že už se nabrečela dost, a teď by se prosím pěkně chtěla taky trochu smát. I vykašle se na smutné písničky (což zní EMAncipovaně, ale ve skutečnosti je to spíš tak, že spolu se vztahem ztratila EMAncipace i kapelu, pro kterou ty své cajdáčky skládala), a začne psát veselé zprávy kamarádům. Ti většinou reagují překvapeně větou „Ty jo, Emo, nemůžu tomu věřit, ale ty seš normálně vtipná!“

2. Může za to chytrý čínský mobil.
Srpen 2013.
Ema podědila chytrý čínský přístroj, který nikdo nechtěl, a přes veškeré mobilní mouchy ji fascinuje, že s ním může postovat na socsíť prakticky 24 hodin denně. Což taky zhusta činí a oblažuje své kontakty různými výkřiky ze života, u nichž šlo zpočátku především o rychlost sepsání a následné publikace během cesty dopravním prostředkem. To aby se jako místo odeslání zobrazil „Břevnov“, a ne „Stodůlky“. Jinak ale Ema vůbec není dětinská.

3. Můžou za to jazyky.
Říjen 2013.
Ema na socsíti postuje svou první historku. Pochází z učitelské praxe a odeslána byla z čínského mobilu v buse cestou z odučené hodiny na Stodůlkách. Ema ji píše jako dialog, především kvůli stručnosti, protože na čínském mobilu se píše fakt blbě.

brevnov

4. Může za to držkopád.
Únor 2014.
Ema končí s učením jazyků na volné noze a nastupuje do zaměstnaneckého poměru v kanclu. Její historky už mají pár fanoušků z řad kamarádů na socsíti a Emě je docela líto, že je odteď nebude mít čím zásobovat. Ono je totiž čekání na lajky adrenalin, na který si člověk rychle zvykne. Načež se Ema vydá s drahou přítelkyní K. do sauny na Vltavě, hodí tam neskutečný držkopád a v noci o tom píše na socsíť. V tu chvíli je jasné, že historky se změnou zaměstnání nepadají. Na rozdíl od Emy.

chapadla

5. Můžou za to přezdívky.
Pořád únor 2014.
Ema jde v Rodné Hroudě na ples se svým Rodným Bratrem, kterýžto následně společně hejtují na socsíti. Rodný Bratr má oblek a patku a vypadá prostě jako Paul McCartney. Ema o tom k nesmírné radosti bratra celý večer vtipkuje a přijde jí jako skvělý nápad použít přezdívku i v řečeném hejtu. Jelikož se jí hrozně líbí náboj, který tím text získá, rozhodne se záhy opřezdívkovat všechny kamarády, které ve svých historkách vy-/po-/zne-užívá. Někteří jsou ze svých nových jmen nadšení víc (Florence, Zaz a Adele kupříkladu), jiní méně. Ale milí nespokojenci, myslete prosím na to, že jste mohli dopadnout hůř. Myslete na Studenta Vlezdoprdelku.

6. Můžou za to kamarádi.
Březen 2014.
Skupinka kamarádů, která si Eminy historky oblíbila, Emu přesvědčuje, že by s nimi měla něco dělat. Ema váhá, protože jí připadá, že jsou její kratochvilné texty dobré leda tak na socsíť a s trvalejším formátem se neslučují. Taky má dojem, že cizím čtenářům bez znalosti protagonistů a jejich předobrazů by ty historky nic nedaly, především pak smysl. Nakonec se Ema rozhoupe založit blog s tím, že když to bude propadák, zase ho smaže.

7. Může za to Twitter.
Pořád ještě březen 2014.
Ema si spolu s blogem zřizuje účet na Twitteru. Důvodem je festival, který pořádá Paul McCartney a pro jehož promotwitter Paul potřebuje víc followerů, aby to v závěrečném reportu nevypadalo blbě. Ema řekne „Hm… Tak jo,“ a celkem rychle se nadchne hlavní myšlenkou téhle socsítě, totiž že se na ní sdružují lidé, kteří se sice v životě neviděli, ale smýšlejí podobně a zajímají se o podobné věci. Emě se tak díky Twitteru mj. podaří i vyřešit plíseň na zdi, sehnat drogy od nejvtipnějšího českého hejtera či získat blogu pár nových čtenářů.

tweet

Ale hlavně za to můžeš ty.
Ano, ty, co to čteš.
Protože pro tebe a tvoje pobavení mě baví psát ze všeho nejvíc.

***

Březen 2015.
Už je to rok, co melu na blogu, a úžasný Harry Potter to ilustruje následovně:

anniversary-banner_general

Díky, Harry!