je suis prvočíslo

Jednou ročně cholerikem

Prosinec, pondělí, 22:00. Cestou z divadla.

Ema: Byla jsem na kafe s Matematikem.
Adele: Cože?! Jak se s ním ještě můžeš vídat?!
Elizabeth Bennetová: Zeptala ses ho, proč ti dal kopačky?
Ema: Chtěl se sejít. Ne.
Adele: Proč takový věci děláš?
Elizabeth: Řekl ti, proč ti dal kopačky?
Ema: Chtěl se sejít. Ne.
Adele: Ví o tom Platón But Better?
Elizabeth: Jaký to setkání bylo?
Ema: Ví. Divný.
Adele: Co na to Platón říkal?
Elizabeth: Co říkal Matematik?
Ema: Nejdřív chvíli mlčel, pak o tom začal vtipkovat. Matematik ze mě nejdřív tahal podrobnosti o Platónovi. Když se jich nedočkal, obšírně se rozhovořil o tom, jak je nešťastnej, a v závěru se mě zeptal, kam jsem se za ty dva měsíce posunula já.
Elizabeth: To zní jako opravdu báječné setkání.
Ema: Zespodu stolu, u kterého jsem seděla, jsou vyrytý rýhy po mých nehtech, který jsem tam ze zoufalství zatínala.
Adele: Matematik je bídák*! Nechápu, že s ním vůbec komunikuješ.
Elizabeth: Chtěla se přece konečně dozvědět, proč se s ní rozešel.
Adele: Protože je to bídák! Se mohla zeptat mě.
Elizabeth: Já bych teda na jejím místě taky chtěla vědět, co za tím bylo.
Adele: Podle mě by se s bejvalýma komunikovat nemělo, je to zvrhlý.
Elizabeth: Když s nima máš nevyříkaný věci, je dobrý si to vyřešit.
Adele: A vyřešila to snad Ema nějak?
Ema: Jestli vám do toho můžu vstoupit, tak pár dní nato mi poslal zprávu: Milá Emo, vše nejlepší k prvočíselným narozeninám, ale proč jsi vůči mně byla tak uzavřená, takhle si přátelství nepředstavuju.
Elizabeth: A dodal, proč ti dal kopačky?
Adele: A napsalas mu, že je bídák?
Ema: Ne. Napsala jsem mu, že je pokrytec a sobec. Více slovy. Méně noblesně.
Adele: Kolika slovy?
Elizabeth: Jak moc méně?
Ema: Prostě jsem ho sjela na tři doby a vyčetla mu všechny spáchaný i zamýšlený křivdy. Za to, že mi dá kopačky, neřekne proč a pak má ještě tu drzost mi vykládat něco o otevřenosti. Za všechny bídáky, co někomu zlomili srdce a ani trochu se za to nestyděj. Za všechny takygratulanty, co píšou „všechno nejlepší, ale“. Za všechny sebestředný pseudobudhisty, patologický lháře a bezskrupulózní diktátory, za klimatickou změnu a korupci a nemocný děti a týraný zvířata a nízký platy žen a za maloměstský burany a velkoměstský kariéristy a vrahouny a zaslepence, co hážou všechny a všechno do jednoho pytle. A za všechny čaje, do kterých jsem si nalila zkažený mlíko.
Elizabeth: Fíha. Co on na to?
Adele: Došlo mu konečně, že se zachoval jako bídák?
Ema: Možná. Zablokoval si mě.
Elizabeth: Bídák!
Adele: Jak ti je?
Ema: Hrozně. Umím sice vybraného bídáka brilantně sjet na tři doby, jenomže z toho pak mám strašný výčitky.

Ještě, že mě cholerický záchvat popadne nanejvýš jednou do roka, stejně jako narozeniny.
A jací cholerici jste vy?

* uváděné přízvisko je pseudonym použitý z důvodu ochrany důstojnosti

 

Advertisements

Prvočíslo

Červen 2015, pátek odpoledne.

Ema na rande s Matematikem. Které je dost fajn.

Po konverzaci na téma, co posloucháme, čteme, koho volíme, kde jsme byli a kam bysme ještě chtěli, se konečně dostáváme k podstatným otázkám.

Matematik: Emo a teď ti položím otázku závažnějšího rázu.
Ema: Tak jo.
Matematik: Takže. Jak bys rozdělila čtverec na 17 stejných čtyřúhelníků?

… a pro prvočísla jsem já měla vždycky slabost.

like