Listopad, čtvrtek 20:00. Ema na improshow kamaráda Ironmana v kavárně Nudný otec.
Moderátor: Nacházíte se v prostoru zvaném Nudný otec. Účelem této improvizační show tudíž bude unudit vás k smrti. Nechci tady proto vidět žádný smích ani jiné známky toho, že se někdo z vás baví.
Emin vnitřní hlas: No nazdar. To abych si dala kafe, nebo tu usnu.
Moderátor: A nedávejte si prosim vás kafe, dělá to hluk.
Emin vnitřní hlas: Oukej, no tak si dám pivo, ale neměla jsem večeři. Takže hrozí riziko, že se opiju a začnu se nekontrolovatelně smát a to potom bude výhradně tvoje chyba, moderátore jeden fašistickej.
***
Střih. Na pódiu je Ironman s kolegyní herečkou a strašně vtipně improvizuje na téma uvadající partnerský vztah.
Ema&pivo: /hurónský smích/
Moderátor: /káravý pohled na Emu/
Ema&pivo: /hurónský smích, fuck you moderátore/
Moderátor: Tak to ne tohleto, některý lidi se nám tu nechutně baví, budem vám tu scénku muset přerušit. Ironmane, okamžitě začni říkat něco nudného.
Ironman: /bleskově, na kolegyni herečku/ Miláčku, a víš ty vůbec, jak funguje taková jaderná elektrárna? Dva reaktory bla bla bla chladiče něco něco něco tyče z čehosi jádydádydá (omluvte prosím špatnou kvalitu záznamu, pozn. red.)
Každopádně publikum: /hurónský smích/
Moderátor: Se na to tady můžu vykašlat, fakt.
Bohužel no. Improvizace může být radioaktivní a způsobovat rakovinu smíchu.
Napsáno pro Ironmana, protože si to přál.