hrdina všedního dne

Hrdinů

Duben 2016, čtvrtek 18:00, na pokladně v Albertu.

Ema: A budu potřebovat cashback.
Prodavačka: Ježišmarjá, to já neumim.
Ema: /vyhýbavě mlčí/
Prodavačka: Je to 412 korun.
Ema: A patnáct set cashback.
Prodavačka: A nechcete si to radši vybrat v bankomatu?
Ema: Nechci, ten je až na druhým konci Vodičkový.
Prodavačka: /na paní u vedlejší pokladny/ Líbo, umíš cashback?
Líba: Neumim.
Prodavačka: Vidíte slečno, ani Líba to neumí… /na kolegyni u protější pokladny/ Káťo, umíš na těchhle novejch pokladnách cashback?
Káťa: Vůbec! Ale zkus dát enter a escape.
Prodavačka: No tak já to tam dám, ale za výsledek neručim, slečno.

Enter a escape zafungoval. To je první dobrá zpráva.
Druhá je, že ten pán ve frontě za mnou, co střídavě vypadal, že mi snad dá těch patnáct set ze svého anebo mě udusí sáčkem s cibulí, to nakonec ustál a nepřišel o peníze ani o trestní bezúhonnost.
Tuhle historku věnuju hrdinům, jako je on.

supermarket

Advertisements

In poste memoriam

Listopad 2015. Chat na trase Praha, kde se nachází Ema, a Dálný Sever, kde bydlí Nils-Aslak Ve(n)hanen.

Nils-Aslak Ve(n)hanen: Prej kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. Pěkná blbost! Ve skutečnosti kolik řečí znáš, tolikrát blíž jsi smrti.
Ema: Ahoj Nilsi. Co tak depresivně?
Nils: Moje chování je zcela logický: když se mi zdá na mým zdraví něco podezřelý, tak prostě hledám symptomy.
Ema: A kdo hledá, ten najde.
Nils: Beg your pardon? Je ryzí zázrak, že jsem za svůj život přežil tech několik druhů rakovin, jedno aids a pár vážných chorob, který ještě ani nebyly klasifikovaný!
Ema: Evidentně máš tuhý kořínek.
Nils: Jenomže teď jde skutečně do tuhýho. Trpím Hodgkinovým lymfomem.
Ema: Čím že?
Nils: I má norská přítelkyně se mě takto ptala. Tak jsem jí popsal svý symptomy. A ona na to: „Doufám, že sis to negoogloval.“
Ema: A?
Nils: Nechal jsem to dotčeně bez odpovědi. Samozřejmě, že jsem to googloval. V několika jazycích, abych to měl ověřený z více zdrojů!
Ema: Lol.
Nils: Ano, smála se. A její smích byl v mém zdravotním stavu i s ohledem na můj zbývající čas poměrně frustrující.
Ema: Třeba to byla šoková reakce.
Nils: No, je pravda, že když jsem se nějak dožil rána, přítelkyně mi udělala snídani a čaj.
Ema: A člověku se hned umírá líp.
Nils: Přesně.
Ema: Mohu pro tebe v tvém stavu něco udělat já?
Nils: Napíšeš mi epitaf?
Ema: Tak jo.

'I never said you were a hypochonriac, I said your illness was a myth.'

***

Následujícího dne.

Nils: Podělím se s tebou o jednu rezervaci, kterou jsem teď přijímal v hotelu. Navzdory svému zdravotnímu stavu totiž pracuji.
Ema: Hrdino všedního dne! Nuže, vyprávěj o objednávce, kterou jsi nad hrobem přijal.
Nils: Host, co má přijet o Vánocích, napsal do rezervace: Can we get sun side rooms?
Ema: 🙂 🙂 Ještě aby tu vaši polární noc reklamovali!
Nils: Asi jim sluníčko vytisknem na papír a vylepíme na zeď. Jinej host si onehdy přál v pokoji žirafu, tak jsme mu ji taky vytiskli.
Ema: To je jak požadavky popových hvězd: „Chci na pokoji 33 bílých růží, šampaňské a žirafu.“
Nils: Jo, to jsme tady taky měli. Prej postel pokrytou růžovými lístky. A balíček kondomů na nočním stolku!
Ema: A kdo nejvíc zlobil, ten to musel jít chystat, co?
Nils: Tak nějak.
Ema: A ten balíček jste taky dali pod plátky růží?
Nils: Jo. Nepatrně tknutý růžovými trny.
Ema: 🙂 🙂 A jak se jinak máš, kromě toho, že tiskneš žirafy a otrháváš kytky?
Nils: Teď jsem dělal 14 dní v kuse a za dvě hodiny mám odevzdávat jednu seminárku, který jsem moc nedal. Tak jsem se trochu přiopil, abych to vůbec zvládl odeslat.
Ema: Připojíš k té práci diagnózu o svém smrtelném syndromu? Třeba je to obměkčí.
Nils: Vidíš, to bych moh! To mě nenapadlo!
Ema: Zapomněl jsi na to jako na smrt, co?
Nils: Takovýho cynismu bych se od tebe nenadál, Emo.

***

Následujícího následujícího dne.

Ema: Už mám pro tebe ten epitaf.
Nils: No ne, dožil jsem se toho! Tak jak?
Ema: „Jsem vám říkal, že to není rýmečka.“
Nils: Palec nahoru.
Ema: Dík. A seš na blogu!
Nils: Mý uzliny! To by bylo proti lékařskýmu tajemství. Nebo zpovědnímu. Nebo postovnímu. No prostě by to od tebe nebylo hezký.
Ema: Postovní tajemství je cool fráze. Další důvod, proč to zveřejnit. Promiň!
Nils: Je to jasný, kvůli Emě musím setrvat v emygraci. Tak jen doufejme, že to nebude příspěvek in memoriam.

In memoriam nebo ne, aspoň se tu zas jednou objeví něco jiného než story o mým randění.

Palec nahoru!

Chci říct: Nezapomeneme!

ebola

A dnešní historku věnuju dr. Lanc3tovi, který zachraňuje životy. Nilsi, když tak ti na něj dám kontakt.