Květen 2016, konverzace po chatu. S kamarádem, co se převlíká.

Ema: Dostala jsem k nákupu laky zadarmo. Nechybí ti nějaký barvy?
Iggy Pop: Ani ne.
Ema: Kolik máš vlastně doma laků?
Iggy Pop: Kolem padesáti.
Ema: Omg!
Iggy Pop: /posílá fotku se sbírkou svých bot na podpatku. Taky je jich kolem padesáti./
Ema: Omg!
Iggy Pop: Pokud se teď tvé ženství cítí zahanbeno, tak si z toho nic nedělej. Holkám se to při pohledu na můj botník stává celkem často.
Ema: Mám o tobě takovou teorii.
Iggy Pop: Že si podpatkama kompenzuju napoleonský komplex?
Ema: Ne, že seš malej, s tím nemá co dělat. Ty se podle mě do holčičího oblíkáš, protože je to společensky nepřijatelné. Když si holčička hraje s autíčkama, taky mají lidi řeči, ale kluka v podpatcích nedají vůbec, nikdy. A tebe ten odříkaný krajíc láká.
Iggy Pop: No nevim. A nejsem malej. Na madla v tramvaji dosáhnu!
Ema: Když jsem hrála v kapele na baskytaru, taky jsem zuřivě rozbíjela společenské škatulky. Ale holka s baskytarou to bude mít vždycky jednodušší nez kluk v lodičkách.
Iggy Pop: Spíš bych řekl, že prostě akorát mám své ženské já a chci to dávat najevo.
Ema: Takhle. Jestli chceš zažít ženství v celém spektru, můžu na tebe začít tlačit, kdy už budeš mít děti a sebrat ti část platu.
Iggy Pop: Hehe, jsi vtipná.

Kéž by.