To, že se Ema před lety z náhlého popudu mladické nerozvážnosti rozhodla naučit finsky (aka klingonsky), jí přineslo spoustu skvělých věcí.

(…) (…) (…) *nudné řeči redakčně kráceny* (…) (…) (…)

No a Eminým blízkým zrovna tak. Protože od té doby, co se řeč(e)ná osoba začala lopotit s tím atypickým jazykem, lze jakýkoli záchvěv trapného ticha vyplnit otázkou: „Emo, jak se řekne *doplň-jakoukoli-blbost* finsky?“

Jenomže milí zlatí, s finštinou se musí opatrně!

Finštinu totiž nepřelstíte.

Finština je vždycky chytřejší než vy.

 

Střih. Říjen 2014, čtvrtek večer, byt v Praze, společná večeře spolubydlících.

Hana*: /na Boyfrienda/ Ema mluví finsky! A dělá ve firmě, co do Finska vyrábí vany!
Ema: …a štětky na záchod.
Hana: A píše o těch vanách finsky texty do katalogu!
Boyfriend: Wow, hustý! A o těch štětkách píšeš do katalogu taky?
Ema: Taky.
Boyfriend: Hustý! Tak to musíš mít hodně specifickou slovní zásobu.
Ema: Hm.
Hana: Tak my si tě vyzkoušíme, jo?
Ema: /myslí si/ Bože ne, už je to tady zas.
Ema: /říká/ Hm.
Hana: Tak jak se finsky řekne třebá, třebá… třeba kohoutek? (smích)
Ema: Kohoutek?
Hana: Kohoutek. Jako vodovodní, chápeš. Od té vany. (smích)
Ema: Hani, seš si naprosto vážně, ale určitě vážně jistá, že chceš finsky slyšet říct zrovna kohoutek?
Hana: To teda jsem. Sem s kohoutkem! (smích)
Ema: /viz obrázek níže. Faucet je kohoutek anglicky./

Jo, kdo s finštinou zachází, ten taky schází. (smích)

 

* Kvůli pointě nebylo tentokrát změněno jméno zneužité kamarádky, což je proti všem mým předsevzetím a já se jí tímto moc omlouvám. Ale pro trochu pointy šel bych světa kraj, znáte mě.