Florence

Čínské minimum

Srpen 2015, chat na socsíti na trase Praha – Ázije.

Ema: Kdybys nerajzoval po světě, mohl jsi mít příští víkend jídlo zadara na další svatbě jako můj doprovod!!
Vojta Dyk But Better: Ahoj Emo, to mě teda mrzí! Ovšem slyšel jsem, že máš nějakého štramáka, tak ten jistě pude rád místo mě.
Ema: Máte zastaralá data, Houstone. Již ho niet.
Vojta Dyk But Better: Proč mě nikdo neinformuje? Kdybys to dala na socsíť, tak vím, ne, a nebudu takhle blbě kecat. Promiň.
Ema: No ono o rozchodu má člověk trochu menší chuť postovat. Ale poskytla jsem na to téma rozhovor do médií!
Vojta Dyk But Better: To je ti podobné.

***

Střih. Září 2015, chat na socsíti na trase Praha – Ázije.

Vojta Dyk But Better: Čau Emo, opět neco potřebuji, tak ti píšu. Jsi ráda?
Ema: Nesmírně. Co to bude tentokrát?
Vojta Dyk But Better: Prosim tě, v úterý začínám doučovat němčinu, studentka na úrovni A1. Nenapadá tě nějaká vhodná učebnice? A jinak, jak se pořád máš? Ať to trochu odlehčím předstíraným zájmem.
Ema: Zrovna se chystám na rande s novým objevem. Jinými slovy, mám se fajn. Ty?
Vojta Dyk But Better: Já se mám taky výtečně, teď tady slavíme moon festival, Buddha ví, co to je, ale na programu BBQ, ohňostroj a alkohol, tak snad to bude dobré. A jinak se těším, až se o tvém novém objevu dočtu na socsíti. Jen prosím tě pamatuj na to, že „ve vztahu“ se oznamuje až po pátém randeti, ok?
Ema: Zkusím to vydržet. A ty prý už jsi taky za pátým rande.
Vojta Dyk But Better: 哈哈. Drby se šíří rychle.
Ema: To je čínský znak pro sex?
Vojta Dyk But Better: 哈哈 je jen haha, 幹 je sex.
Ema: A jak se to čte?
Vojta Dyk But Better: Gán.
Ema: Gán může za to, ze pěkně zanedbáváš svůj blog.
Vojta Dyk But Better: Trochu jo. Ale už mám rozepsáno. Až bude článek, dám zajisté vědět.
Ema: Dej. Chci další nahý fotky tebe a tvýho sexy kámoše.
Vojta Dyk But Better: To ovšem nepude. Sexy kámoš už je zpátky v Čechách.
Ema: A jo vlastně, Florence říkala, že s ním měla sraz. Prý byl tak moc k sežrání, že byla v pokušení dát mu moje číslo za účelem 幹.
Vojta Dyk But Better: A udělala to?
Ema: Ne.
Vojta Dyk But Better: Mám to udělat já?
Ema: Ne.
Vojta Dyk But Better: Ne-ano, nebo ne-ne?
Ema: Ne-ne. Já, na rozdíl od někoho, nenadřazuju 幹 svý autorský tvorbě!
Vojta Dyk But Better: Tohle tvé tvrzení bych mohl snadno rozmetat, ale jsem gentleman, takže to neudělám.
Ema: Díky. A z těch učebnic zkus Delfin nebo Tangram.
Vojta Dyk But Better: Zlatá! Btw doufám, že příští svatba, na kterou mě pozveš, bude ta tvoje.
Ema: Hele, na svatbu jsem ještě nezačala tlačit. Myslíš, že bych měla? Už budem brzo mít to pátý rande…
Vojta Dyk But Better: Každopádně! Ale s termínem pls počkejte do ledna, až se vrátím. Rád bych zas jednou jídlo zdarma.

free food

亲爱的朋友们, 今天故事目的是写汉语的。

***

Historku věnuju Edwardovi Ferrarsovi, který se mnou na řečenou svatbu nakonec šel místo VDBB a byl naprosto skvělý společník.

A za pomoc s pointou moc děkuju Terezce!

Slyší na jméno Ema

Dlouhé, předlouhé roky měla Ema pocit, že je takřka jedinou bytostí svého druhu na světě. Příjmení prakticky nepoužívala. Nikdy nedostala žádnou přezdívku. Nepotřebovala zdrobněliny. Její křestní jméno totiž bylo tak neobvyklé, že vše přebilo. A na takový pocit vlastní výjimečnosti si člověk snadno zvykne. Střet s pozměněnou realitou pak bývá o to bolestivější.

První střet
Rok 2008. Sestře Basáka z Bývalé_kapely (tehdy ještě nebývalé) se právě narodila dcera.
Basák: Mám neteř a jmenuje se Ema.
Ema: Ona ji tvoje ségra pojmenovala po mně?
Basák: Ne!
Ema: Tak počkat. Neříkal jsi před chvílí, že se jmenuje Ema…?
Basák: Si jako myslíš, že seš jediná Ema na světě?
Ema: To rozhodně ne. Ještě se tak jmenuje matka jednoho z mých rodičů. Ale té říkáme babička.

Druhý střet
Rok 2010. Ema je v obřím řetězci s lapači prachu na prodej a povídá si sama se sebou.
Ema: Jé hele, tenhle opelichaný plyšák vypadá úplně jako můj švagr.
Výhrůžný hlas v pozadí: Emo, fuj!
Ema: /strne hrůzou/ To je můj konec. Bůh mě slyšel a teď mě za ty ošklivé řeči potrestá.
Výhrůžný hlas v pozadí: Emo, okamžitě k noze, nebo pudeš na vodítko.
Ema: /hrůza graduje/ On je Bůh fetišista…?!
Výhrůžný hlas v pozadí: Emo, ty seš ten nejblbější buldoček, jakýho kdy svět viděl.
Ema: To je možný, no. Ale mezi dalmatinama náhodou celkem vynikám, Bože.

Třetí střet
Rok 2012. Léto, státní svátek. Ema a její rodina, tvořená blíže neurčeným množstvím bratranců, tet, strejdů a sestřenic, plus asi půlka Jihočeského kraje se rozhodla podniknout výlet na Šumavu.
Ema: Pomoc! Pomoc!
Bratránci: Copak? Zlomil se ti nehet?
Ema: Ne. Právě kolem mě proletěl sršeň.
Bratránci: Neboj, on se za chvíli vrátí. S posilama.
Výhružný hlas v pozadí: Emo, okamžitě stůj!
Ema: /okamžitě stojí/ Co je? CO JE?! Leze po mně pavouk?
Výhrůžný hlas v pozadí: Neběhej tak rychle, nebo ti upadne plína, Emo.
Ema: /ohlídne se a spatří úplně cizí holčičku s dudlíkem na útěku/ Jo ono to nebylo na mě?
Bratránci: /Válí se smíchy po zemi. Přestože jsou tam mravenci./

Čtvrtý střet
Rok 2014. Ema se chystá na svatbu Basáka a z dobrých důvodů na ni potřebuje doprovod. Prosí o pomoc kamarádku Florence.
Florence: No dobře, tak já ti toho svého bratra půjčím. Ale ne že s ním zase budeš flirtovat.
Ema: To si jako myslíš, že bych s někým flirtovala jen proto, že je hezký, vtipný a chytrý?
Florence: EMO!!!
Ema: A milý a vysoký a celkově prostě úplně úžasný?
Florence: Nech těch provokací, nebo ti budu muset znovu připomenout, že seš na něj stará. A to bych dělala vážně nerada, protože obě dobře víme, jak seš na narážky o tvém vysokém věku přecitlivělá.
Ema: Sakra.
Florence: Výborně. Tak doufám, že důvěru v tebe vloženou nezklameš.

Střih. Basákova svatba.
Ema už asi třetí hodinu v kuse nepřetržitě flirtuje s bratrem Florence.
Výhrůžný hlas v pozadí: Emo, okamžitě toho nech! Já tě vidím!
Ema: Ale když já si nemůžu pomoct, do háje!
Bratr: /nechápavě zírá/
Ema: /otočí se a spatří malou Emu, Basákovu neteř zmíněnou v úvodu, kterak se v bílých družičkovských šatičkách nípe v hlíně/
Ema: Tak ono to zas nebylo na mě?
Bratr: /nechápavě zírá/
Ema: Promiň, já myslela, že mě přijela zkontrolovat tvá sestra. No nic, kde že jsme to skončili…?

Drazí přátelé, jak jste asi pochopili, budovat svou individualitu na neobvyklém jméně je holý nerozum. Stačí pár nevhodně pojmenovaných psů či dětí a malér je na světě.

uniques

Nebyl byste nicméně někdo té lásky a nevymyslel mi na zbytek života nějakou slušivou, pokud možno jedinečnou přezdívku, o kterou bych se nemusela dělit s nikým cizím? Protože v tomhle zmatku se vážně nedá soustředit. Natožpak flirtovat.

*************************************************************************************

Tato historka/fejeton vyšla v časopise Glanc 2014/19.

Ema je maso

Prolog
Podzim 2002, pátek. Šestnáctiletá Ema, patnáctiletá Adele a další kamarádky jsou v čajovně v Rodné Nadhroudě.

17:00
Adele: A teď si dáme dýmku.
Ema: Holky, to ne, já nekouřím, v tomhle jsem fakt zásadová.
Adele: Chutná to jako jahodová zmrzlina.
Ema: Hmmm… Tak jo.

19:00
Adele: A teď si dáme další čaj.
Ema: Ne, holky, já už vážně musím domů, za chvíli mi jede autobus.
Adele: Ještě nechoooď… Pojedeš tím dalším.
Ema: Ale když mě doma čekaj.
Adele: Tak ještě počkaj.
Ema: Hmmm… Tak jo.
Adele: A navíc mi tady v mezičase můžeš dopsat slohovku.
Ema: Dobře.
Adele: A složit básničku o tom, jak jsem úžasná.
Ema: Jasně.
Adele: Přes básničky seš vážně talent.
Ema: Dík.
Adele: Takže bys mi rovnou mohla slíbit 20 % z tvého budoucího spisovatelského zisku. Za to, jak tě inspiruju.
Ema: Tak platí.
Adele: Wow! Ty se vážně necháš ukecat úplně ke všemu. To je tvoje nejlepší vlastnost.

21:00
Adele: A teď jdeme na diskotéku.
Ema: Ale holky, víte, že já tancovat neumím.
Adele: Tak jeď domů.
Ema: Hmmm… Tak jo.

 

Log
Červenec 2014, čtvrtek pozdě večer, Ema, Alexander Skarsgard a další milí lidé slaví na Vinohradech narozeniny Florence.

Alexander: Tak vás u nás všechny srdečně vítám. Všechny kromě Emy, která je tu tak často, že vítat ji pořád dokola už mě trochu unavuje.
Ema: Neboj, dneska tady nespím.
Alexander: Tos říkala i posledně.
Ema: Ne, vážně, dneska jedu na noc domů.
Alexander: Pokud se tě ovšem v noci Florence ze zdvořilosti nezeptá, jestli radši nezůstaneš u nás. A ty zas uděláš to svoje „Hmmm… Tak jo.“
Ema: Už byste za ty roky mohli vědět, že si máte dávat pozor na to, co mi nabízíte. Jsem otevřená všem výzvám a zdvořilostní otázky jsou pod mé rozlišovací schopnosti.
Alexander: Já bych spíš řekl, že seš submisivní.
Ema: Nechápu…?
Alexander: Co přesně je ti nejasného na slově „submisivní“?
Ema: No spojitost se mnou. S tou cool holkou, která si dala potetovat záda, procestovala na vlastní pěst půlku, nebo přinejmenším čtvrtku Evropy a píše fakt hustě rebelský blog! Takže co je na mně u všech všudy submisivního?
Alexander: Nenecháš se snad ke všemu ukecat?
Ema: Nechám.
Alexander: A kdy jsi naposledy někoho komandovala?
Ema: Nevím.
Florence: Ale já vím. Nikdy.
Ema: No je pravda, že kolem vždycky bylo komandantů až až, tak jsem považovala za nadbytečné komandovat taky.
Florence: Právě.
Ema: Mně spíš vyhovuje komandování odporovat. Odevzdaným povzdechem třeba.
Alexander: A tomu se říká submisivní, Emo.

 

Epilog
Hmm… Tak jo.

masochist

Už mou milou do kostela vedou

Duben 2014, noc ze soboty na neděli.
Ema, Florence, Alexander Skarsgård, Nightwork But Better (kteří přijeli na víkend z Rodné Nadhroudy) a whisky, ó můj bože, spousta whisky jsou spolu v klubu na Vinohradech.

3:00
Ema a Jakub Prachař But Better tančí ploužák. Už třetí píseň. Přestože pomalý byl jen ten první song.

3:05
V klubu je vedro.
Ema a Jakub jdou na vzduch.

3:10
Ema a Jakub na rohu Francouzské a Americké. Ema má dojem, že by bylo vhodné trochu té společenské konverzace.

Ema: A osmnáct už ti bylo?
Jakub: Jo.
Ema: Netaháš mě za fusekli?
Jakub: No dovol? Klidně ti ukážu občanku.
Jakub: /podává Emě doličný doklad/
Jakub: Ale mám tam děsnou fotku.
Ema: Pane bože, to snad ne!
Jakub: No počkej, zas až tak děsná snad není?
Ema: Vždyť ty seš mladší než můj bratr! (ročník 1992, pozn. red.)
Jakub: Mně to nevadí. Tobě jo?

3:15
Ema a Jakub stále na rohu Francouzské a Americké. Ema má opětovný dojem, že by bylo vhodné trochu té společenské konverzace.

Ema: Ehm… Takže támhleta ulice se jmenuje Americká a je fakt moc hezká.
Jakub: Park by tu nebyl?
Ema: A to náměstí se jmenuje Míru.
Jakub: A park by tu někde nebyl?
Ema: Podívej, jak je ten kostel krásně osvětlený. To je Svatá Ludmila.
Jakub: Oukej. Jestli tady vážně nemají žádný park, tak jsem ochotný to dělat i v tom kostele.

3:20
Ema a Jakub pořád na rohu Francouzské a Americké, kde je nalézají zbylí členové pařba skupinky, klub opouštějící.

Alexander Skarsgård: /dusí se smíchy/ Emo, Jakube, co vy dva tady spolu sami?
Ema: Eeee, já tady Jakubovi ukazuju… pražské monumenty.
Jakub: Kromě kostela.

10:00
Ema, Florence a Alexander Skarsgård spolu pijí ranní kávu.

Florence: A dáš to na blog?
Ema: Zešílelas? Mám snad nějaké hranice, ne?

Vůči tvému hrudnímu koši nemám námitek

29. listopadu 2013. Ema, Florence, Alexander Skarsgård a Nightwork But Better (jejímž členem je na tomto blogu i John Travolta) slaví. Se vším, co k takové narozeninové pařbě na valašské chatě patří.

Florence: /snaží se prolomit ledy a začlenit Emu do konverzace/ Ema mluví klingonsky!
John Travolta: V tom případě mě musíš naučit klingonsky jednu větu.
Ema: Ne.
JT: Umím ji už ve spoustě jazyků. Dá se říct, že tu větu sbírám.
Ema: Ne.
JT: Tak tedy. Jak se klingonsky řekne „máš hezká prsa“?
Ema: No víš, já se klingonsky učila na Univerzitě Karlově, takže…
Nightwork But Better: /sborově/ Takže?
Ema: …takže mám čistě akademickou, intelektuální slovní zásobu… No prostě nevím, jak se klingonsky řeknou „prsa“. I když vlastně…
NBB: /sborově/ I když vlastně?
Ema: …krom té odborné slovní zásoby umím ještě pár sprosťáren, které jsem pochytila na studiích přímo v Klingonské říši. Čili…
NBB: /sborově/ ČILI???
Ema: Čili vás buď můžu naučit frázi „Vůči tvému hrudnímu koši nemám námitek.“ anebo…
NBB: Anebo?
Ema: Anebo „Líbí se mi tvoje kozy.“


Střih.

Duben 2014. Ema se po půl roce vidí s Nightwork But Better.

Ema: Čau, kluci!
NBB: /sborově/ Pidän sinun tisseistä! (klingonsky, překlad asi tušíte)
Ema: Do háje… No ale když už si to všichni tak brilantně pamatujete, podíváme se dneska detailněji na výslovnost.

 

Střih.
Květen 2014, Noc literatury.
Přítomni: Ema, Florence, Skvělá spolubydlící, James GPS Dean, Nils-Aslak Ve(n)hanen, Ironwoman, Vojta Dyk But Better a jeho kámoš s Haribem.
Ema se snaží kamarády navzájem seznámit.

Ema: …takže tady s Florence se znám ze střední, tenhleten kluk, co má oči přesně jako ona, je její brácha, s těmahle dvěma jsem se seznámila před pár lety na vodě, tohle je můj bývalý kolega a toho týpka s Haribem vidím prvně v životě. Jo a pak je tady samozřejmě Skvělá spolubydlící, kterou jsem poznala na vysoké.
Vojta Dyk But Better: A studovala taky tamto? No… Ty víš co. Kompa…(?)rati…(?)stiku?
Ema: Ne. Chodily jsme spolu na klingonštinu.
Vojta Dyk But Better: /s rozzářenýma modrýma očima, na Skvělou spolubydlící/ Pidän sinun tisseistä!
Skvělá spolubydlící: Cos to řekl?!
Vojta Dyk But Better: /s rozzářenýma modrýma očima/ To mě naučila Ema!
Skvělá spolubydlící: EMO?!
Ema: Eeee… No ale výslovnost má fakt hezkou, že jo?