fáze dítěte

Prank týdne

Na plovárně, leden 2019

Kamarádka bere do dámské převlíkárny svého tříletého synka. Jsme tam sami.

Oblíkám se pod ručníkem, aby malý náhodou nezahlédl něco nepatřičného. Jenomže jsem nešikovná a zpod osušky mi vykoukne holý zadek. Malý neváhá ani vteřinu, přiskočí a na zadek zaprdí pusou, jak se to dělává miminům.

Zrudnu, ztuhnu, lapám po dechu.

To trapno malého tak nadchne, že akci opakuje, dokud ho máma, taky celá rudá, neodtáhne do bezpečné vzdálenosti. Z té na mě aspoň prdí na dálku a může se smíchem potrhat.

Díky bohu ještě nemá vlastní Youtube, aby z toho udělal prank týdne.

Výsledek obrázku pro children spontaneous meme

Reklamy

A proč fáze

Den dětí 2015, pondělí večer. Kampa.

Ema: Mimi, můžu si tě vyfotit?
Mimi: A proč?
Ema: Protože ti to sluší.
Mimi: A proč?
Ema: Protože si hraješ s tím dárkem, co jsem ti dala.
Mimi: A proč?
Ema: Jakože proč jsem ti dala ten dárek?
Mimi: /kýve hlavou/
Ema: No přece proto, abych si tě s tím mohla vyfotit, dát to na blog a vytvářet tam umělý dojem, že jsem dobrý člověk… Tak můžu?
Mimi: Tak jo.

Já to dítě žeru.

Fotku zveřejňuji s laskavým svolením Mimi a jejích rodičů.

Mimi a dárek. Fotku zveřejňuji s laskavým svolením Mimi a jejích rodičů.

Ema je extrém

 © Han Solo & Edward Ferrars

© Han Solo & Edward Ferrars

Červenec 2015, řeka Morava, po níž se plaví množina vodáků, k nimž patří vedoucí výpravy James Dean a dále Ironwoman, Princezna Leia a Han Solo, Amélie, Edward Ferrars, Kytarista z Bývalé_kapely, Adele a Harry Potter atd. atd. a mezi dalšími lidmi taky Ema, která se rozhodla svůj raný vztah s Matematikem podrobit zkoušce ohněm vodou.

Pátek ráno, 16 km před námi, kosa, fouká a je pod mrakem.
Matematik: Emo, tak jakou zvolíme na naší lodi strategii?
Ema: Abych tak řekla… Necvaknout se?
Matematik: Výborně, takže já se nepřevlíkám.
Ema: Jako že pojedeš v té košili a dlouhoschnoucích botách?
Matematik: Přesně tak.

***
Střih. Pět minut po vyplutí a Ema s Matematikem se k pobavení všech ostatních právě cvakli.

Ema mokrá jako myš: Promiň! Já špatně spočítala trajektorii dráhy z bodu A k šutru.
Matematik mokrý jako myš, včetně košile a dlouhoschnoucích bot: (smích)
Ema: To jsem ráda, že to bereš tak sportovně.
Matematik: Já se směju, když jsem zoufalý. (smích)
Ema: Přestaň se smát, je to nakažlivý! (smích)
Matematik: (smích)
Ema: /převlíká se do suchého/ a (smích)
Matematik: (smích)
Ema: Ty, Matematiku, nemůžu v barelu najít tvoje svršky na převlečení, kde je máš?
Matematik: Ve stanu. (smích)
Ema: Jak jako ve stanu? Ty sis nevzal nic suchého s sebou?
Matematik: Ne. Řekli jsme si přece, že se necvaknem. (smích)
Harry Potter: Emo, proč se ten tvůj kluk nepřevleče?
Ema: On zřejmě nemá do čeho.
Han Solo: No tak ať si vezme moje náhradní tričko, nebo zmrzne.
Matematik: Děkuju. Já ti to večer vrátím, ve stanu mám totiž plavky, tričko a sandály…. (chvíle kontemplace) …což jsou asi věci, které jsem měl mít na sobě teď, co? (smích)

***
Sobota, 19:00. Ujeto: 20 km. Zbývá: 2 km.

Adele: Mě už to nebaví. Jsem unavená, bolí mě záda, je to tu na tom voleji furt samý pádlování, anebo naopak táhnem loď po dně, protože je málo vody. Děs.
Ema: Náhodou to tažení lodě po dně bylo jako taková romantická procházka řekou, viď, Matematiku?
Matematik: Už tam budem?
Ema: Ale nesměješ se, takže je to ještě dobrý.
Matematik: V krizi u mě po fázi smíchu přichází fáze dítěte. Proč dneska jedeme tak dlouhou trasu? Kdy už bude ta Litovel? Jak to, že je slunce žluté?
Ema: Než zodpovím tvé naléhavé dotazy, mám taky jednu otázku. Má tvoje zoufalství ještě nějakou další fázi, o které bych měla vědět?
Matematik: Jo. Zpěv Visacího zámku. Ale to už je fakt konečná.
Ema: Fajn, myslím, že tak zlé to zase nebude.
Matematik: Kolik jezů se ještě bude přenášet? Už tam budem? Kde se berou děti?

***
Neděle, 18:00. Množina vodáků už třetí hodinu jede poslední dva kilometry.

Matematik: /zpívá Visací zámek/
Ema: No tak, nevzdávej to, bojuj!
Matematik: (smích) (smích) (smích)
Ema: Já už toho taky mám plný brejle, už taky nechci přelejzat žádný další strom, pádlovat skrz další olej, ani táhnout loď po dně, ale už tam fakt každou chvilku musíme být.
Matematik: To říkáš už tři hodiny.
Ema: Tak co kdybych nějak vhodně odvedla tvou pozornost od časomíry a kilometráže?
Matematik: Zkusit to můžeš.
Ema: Fajn. Takže já ti teď, tady na řece mezi šutry, popadanými stromy a volejem nabízím jedinečnou možnost zeptat se mě bez obalu úplně na cokoli.
Matematik: Vážně úplně na cokoli?
Ema: No jo.
Matematik: Dobrá. Tedy: co byl doposud tvůj nejextrémnější sportovní výkon?
Ema: Eee… No tak v pondělí jsem dobíhala metro, že…
Matematik: Myslím to vážně, Emo! Mohla bys mi aspoň jednou odpovědět vážně?
Ema: Ježíši nevím. Přechod hřebenovky na Šumavě, bylo to nějak 30 kilometrů. Nebo loňská turistika v horách v Rumunsku. Nic zásadnějšího mě nenapadá. Co byl tvůj největší sportovní výkon?

Matematikův impresivní výčet zahrnující plachtění vzduchem, vysokánské hory, jízdu na kole z Prahy na Sever ad. přetne zvolání vedoucího výpravy Jamese Deana, které se nese řekou:

James Dean: Děcka, před těma třema hodinama jsme blbě odbočili do paralelního ramena. Zajeli jsme si asi 10 kiláků a buď to můžeme táhnout proti proudu zase zpátky, anebo dojet až do Olomouce, protože nikde dřív není silnice.
Všichni: Do Olomouce?!?!
James Dean: Jo, ale je to už jen kousek, dá se říct. Ale tak aspoň to bude blíž na vlak, ne? No tak děcka, netopte mě! NETOPTE MĚ!!
Ema: No takže, Matematiku, jak ses mě ptal na ten můj nejextrémnější sportovní zážitek, tak se obávám, že se ho právě účastníš.
Matematik: A já tě na naše první sportovní rande vzal na pár kilometrů po rovince, abych tě moc neuhnal! A ty mi uděláš tohle!
Ema: Eee…
Matematik: Fajn. Takže odteď už tě nešetřím.

 

kachna

Přátelé, pravda je taková, že zkouška ohněm/vodou nakonec úplně nedopadla a matematické dialogy na tomto blogu budou mít omezené trvání.

Každopádně odbočit blbě na řece, to se člověku nepodaří každý den. To je vlastně historka sama o sobě. Proto ji sem dávám.

A jaký byl váš nejextrémnější sportovní výkon?