falešný poplach

Deadpool

(Minirecenze)

Florence: Bylo to na tebe moc sprostý?
Ema: Ani ne.
Florence: Nebo neúnosně pubertální?
Ema: Ani ne. I když… Ale ne, ani ne.
Florence: Tak moc krvavý?
Ema: To asi jo, ale já vždycky včas zavřela oči.
Florence: Tak proč jsi sakra utekla ze sálu?!
Ema: No… Jak toho hlavního týpka začali mučit nedostatkem kyslíku v té skleněné rakvi, tak mě zachvátila panická ataka, že ani já nemůžu dýchat. Načež jsem usoudila, že musím okamžitě na vzduch, nebo dostanu infarkt.
Florence: Omg! A teď už jsi v pohodě?
Ema: Ale jo. Akorát se mi pak už do té smršti záblesků nechtělo.
Florence: No ono se na to vážně trochu divně koukalo. Člověk by z toho málem chytil epileptický záchvat.
Ema: Hm.
Florence: Ale jinak to bylo megavtipné.
Ema: Hm.
Florence: A co jsi vlastně tu půl hodinu do konce dělala?
Ema: Seděla na zemi, poslouchala libé skřípění jezdících schodů a užívala si, že dýchám.
Florence: Prostě dechberoucí zážitek, co?

Ministr zdravotnictví varuje. Slabší povahy nemusejí snímek Deadpool rozdýchat.
Údajně to však je skvělý film.

deadpuul