Září 2015, úterý 13:30. Ema na obědě s Klavíristou.

Klavírista: Takže se propojíme na socsíti a domluvíme se na tom hraní?
Ema: Na socsíti… Propojíme… Takhle. Já ti v tuhle chvíli asi musím něco zásadního říct.
Klavírista: Oukej…?
Ema: Když já mám blog!
Klavírista: Ty jo, to mě hrozně mrzí! Ale to nic, dneska trpí různými bloky kdekdo.
Ema: Špatně mě chápeš. Já mám bloG. Blok budeš mít ty, až si ho přečteš.
Klavírista: BloG?!
Ema: Jo. Blog historek, co se mi dějou. Ututlat se už úplně nedá, takže ti to prostě říkám napřímo. Ale neboj, ctím soukromí druhých a používám přezdívky.
Klavírista: Jaký přezdívky?
Ema: Podle slavných osobností a postav. Herci, zpěvačky, hrdinové a tak.
Klavírista: Jako třeba Brad Pitt?
Ema: Brad Pitt tam zrovna ještě není.
Klavírista: A můžu být Brad Pitt já?
Ema: Pro mě za mě.
Klavírista: Takže zítra se na tvým blogu objeví: Brad Pitt nervózně čekal před indickou jídelnou na Emu a její zpoždění?
Ema: Ne, to se tam neobjeví.
Klavírista: To jsem rád.
Ema: Neobjeví se to tam, protože píšu v dialozích. Spíš čekej něco jako:

Brad Pitt: Ty jsi Slovenka?
Ema: Ne?!
Brad Pitt: Promiň, já jen, že máš takový legrační přízvuk.

Klavírista: Aha. Takže z celé naší konverzace tam dáš tu největší kravinu, co jsem řekl.
Ema: Ano. Plus možná ještě zmínku o tvém odzbrojujícím úsměvu.
Klavírista: Skvělý. Hele, já už musím jít.

Blogu jeden blbej!