Skončí hra Mr. & Mrs., v níž novomanžel za mohutné podpory publika tvrdí, že je větší romantik než já.
Jdu se k-o-n-e-č-n-ě přezout z lodiček na novomanželské apartmá, a tam na zemi rozcupovaná růže.
Novomanžel: „Jo, to bylo naaranžované na posteli, som to shodil, abych se měl odpoledne kde pozerať na futbal.“
„Dneska odlítám na měsíc na Harvard, volové!“
Pod tím 200 lajků.
***
Ema: Napsala jsem rozezlený mail do nejmenovaného-krachujícího-eshopu-s-módou a teď mě to mrzí.
Platón: Moje chúďatko.
Ema: Samozřejmě mi na to nějaká pipina do deseti minut odepsala plynulou korporátštinou, že ta blbá jsem já.
Platón: 😦
Ema: Načež jsem poděkovala za shrnutí situace a informovala ji, že své tisíce budu odteď až navěky utrácet jinde.
Platón: …alebo je nemusíš utrácať vôbec, moja!
Ema: Jenomže teď se tím užírám. Proč musím být měkkota a trápit se do zblbnutí každou věcí, kterou vyvedu? Proč se prostě nemůžu nasrat spravedlivým hněvem a po minutě o tom nevědět?
Platón: Já ťa mám takú rád.
Ema: Dík no. Ale být taká je fakt vyčerpávající.
Platón: Vieš, že mi chýbaš? A že ma to tu vlastne až tak nebaví a možno by som bol radšej s tebou v Prahe?
Ema: A přitom jsi za Harvard chlubírnu dostal dvě stě tisíc lajků. Kolik bys jich dostal za „jsem doma s Emou a peču kuře“?
Platón: Záleží, s čím bysme ho piekli a aký by to malo filter.
Ema: A všichni se na to ptaj i mě. Jako by tvůj odjezd na Harvard byla momentálně nejzajímavější věc, která se o mně dá říct.
Platón: Kto sa pýta?
Ema: Všichni-moji-kamarádi!!
Platón: A čo im hovoríš?
Ema: Pravdu. Že se tam flákáš za evropské peníze.
Platón: Náhodou zrovna sedím v knižnici a píšem. Dnes by som tu chcel doraziť pár nevďačných úloh.
Ema: Ladíš ten článek o nemorálnosti tetování doufám? Abys pak jednou mohl vnoučatům říct: svou dlouho budovanou pozici liberála jsem si zničil článkem, který jsem napsal na Harvardu.
Platón: Nie. Ten článok som včera odoslal.
Vyšiluju, že těhotná se vdávat prostě OD-MÍ-TÁM, bude tam přece tolik whisky. A co jako moje loučení se svobodou?! A svatební cesta, dyť mě nepustí do letadla?!?
Takže do lékárny pro test. Radši rovnou dva.
Než je stihnu použít, dostanu to.
Fňuk, takže nejsem v tom?
Kamarádka bere do dámské převlíkárny svého tříletého synka. Jsme tam sami.
Oblíkám se pod ručníkem, aby malý náhodou nezahlédl něco nepatřičného. Jenomže jsem nešikovná a zpod osušky mi vykoukne holý zadek. Malý neváhá ani vteřinu, přiskočí a na zadek zaprdí pusou, jak se to dělává miminům.
Zrudnu, ztuhnu, lapám po dechu.
To trapno malého tak nadchne, že akci opakuje, dokud ho máma, taky celá rudá, neodtáhne do bezpečné vzdálenosti. Z té na mě aspoň prdí na dálku a může se smíchem potrhat.
Prosinec 2017, u babi a dědy.
Babi: A jak se má chlapec? Kdy už se vezmete?
Děda: No tak moment. Předně mě zajímá, jestli umí chlapec vykuchat kapra.
Babi: A na radnici, nebo v kostele?
Děda: Když tak bych mu poradil takový grif na stahování z kůže.
Že jsem je nepřihlásila někam do standupu...
Ema mele 