Koupila jsem včera vonný difuzér na přebití zavánějící cibule v kuchyni. Jelikož muž nemusí umělé vůně, vybrala jsem dřevitou. To je neutrální, to von dá, říkám si.
Střih. „Prečo tu už druhý deň cítim mužský parfém, Ema? Chcem počuť pravdu!“
Jako četla jsem varování na obalu, ale že může difuzér způsobit manželskou krizi, to tam úplně nestálo.🤔
Zaseknou se mi balkonové dveře, nejdou zavřít, ať dělám co dělám. V prvním patře trochu schíza.
Tak volám manželovi na Slovensko, ukazuju na kameru panty, nerovnoměrnou škvíru a ptám se, co mám dělat.
Prý: „A nemohla by si miesto ma zavolať nejakému svojmu kamarátovi?“
Srpen 2019, pondělí 19:00.
Po x letech jsem se vydala cvičit. Bolelo to, a domů jsem přišla bez klíčů.
Prohledala jsem všechno, volala do fitka, prošla znovu pěšky, kudy jsem šla. Nic.
Ráno vstanu a zrak mi padne na knihovnu. Ztracené klíče leží na Kalevale.
Dolů je to 4000 stop.
Já to přepočítávám na metry, manžel na Tatry.
(Konkrétně „ako z Podbanského na Kriváň“, kdyby vám to nedalo spát.)
Skončí hra Mr. & Mrs., v níž novomanžel za mohutné podpory publika tvrdí, že je větší romantik než já.
Jdu se k-o-n-e-č-n-ě přezout z lodiček na novomanželské apartmá, a tam na zemi rozcupovaná růže.
Novomanžel: „Jo, to bylo naaranžované na posteli, som to shodil, abych se měl odpoledne kde pozerať na futbal.“
Ema mele 