Ema mele o Severu

Varhany v Lihule pozbyly zvuku

Léto 2016, obec uprostřed Estonska, kam Platóna_But_Better a Emu v době oběda dovede nápis „restaurace“.

Vedle restaurace ční překrásná zřícenina kostela.

Ema si ji fotí ze všech myslitelných úhlů, přičemž v jednom z nich narazí na pravděpodobný důvod setrvačné sakrální zřícenosti:

img_4030lih

Je to byzantský kříž.

O něco později na zahrádce restaurace dojde k anglicko-estonsko-finskému kontaktu s místním přiopilým invalidou.

Invalida: Estonština estonština estonština, mrk mrk.
Ema: Eee… Ten kostel musel být moc krásný.
Invalida: Kostel rusácký!
Ema:  Ale takhle zřícený a neopravený je taky krásný.
Pán: Neopravený, protože rusácký!!
Ema: Ale proč ho neopravili?
Pán: /krčí rameny/ Estonci deportace na Sibiř, Stalin brát domy a pole. Kostel neopravit.
Ema: To je docela symbolické.
Pán: Ty odkud?
Ema: Z Česka.
Pán: Mít tam Rusáky?
Ema: Ani ne, jen v Karlových Varech a pár trolů na Hradě.

***

Platón: A toto chceš dať na blog?
Ema: No.
Platón: A pointa bude ako čo?
Ema: No že Stalin poslal statisíce Estonců po válce na Sibiř, pak jim konfiskoval majetek, ale pravoslavné kostely se opravit neobtěžoval. Teď už by je Rusové asi i opravili, ale Estonci jim tam z pochopitelných důvodů žádnou emancipaci, ani tu náboženskou, nedovolí.
Platón: Ok. Napísaj k tomu desaťstránkový historický úvod a bude to fungovat.

Prý na blogu všechno vykecám.
Jenže ne o všem lze psát.
Zejména vtipně.

Reklamy

Pobaltská konverzace pro začátečníky

Litva

litva jazyk

Ema: Laba diena. Viena kava, prašau.
Obsluha: Litevština litevština litevština?
Ema: Taip, ačiū.
Obsluha: Eee… Litevština litevština litevština?
Ema: Ne, ačiū.
Obsluha: /krčí rameny a podává Emě kafe/

balticijogurt

Litevštinas jazykas.

Lotyšsko

latvian language

Ema: Labdien. Viena kafíja, lūdzu.
Obsluha: Lotyšština lotyšština lotyšština?
Ema: Jā, paldies.
Obsluha: Eee… Ruština ruština ruština?
Ema: Nē, paldies.
Obsluha: /krčí rameny a podává Emě kafe/

Platón_But_Better: Na čo sa ťa pýtali?
Ema: Nemám tucha.
Platón: Akurát tuna prázdno machruješ.
Ema: Ne ne! Naučit se pár základních slovíček v jazyce lidu, jehož zemi navštívíš, je základní slušnost.
Platón: Slušnosť je ľudom odpoveďat na otázku ako človek. A nie náhodne sadiť ktorejkoľvek z piatich slovíčok v tvojej z bedekra nadobodnutej slovnej zásobe!
Ema: Ble ble ble. Akorát mi závidíš, že umím pozdravit a poděkovat ve všech pobaltských jazycích.
Platón: Nezávidím. Na nervy mi s tým lezieš. A nezabudni o tom napísať historku.
Ema: Když já už ji napísala.

 

Estonsko

estonian

Ema: Tere. Üks kohv, palun.
Obsluha: Estonština estonština estonština?
Ema: Jah, tänan.
Obsluha: Eee… I mean… What kind of coffee would you like?
Ema: Ne, tänan.
Obsluha: /krčí rameny a podává Emě kafe/

A kterých pět slovíček v jinak veskrze cizím jazyce ovládáte vy?

funny languages

Hlava mapa ve Finsku

(Sloupek)

Finové nemají obličejové svaly, sloveso mít a smysl pro humor. Takové byly závěry mé první konfrontace s Finskem v době, kdy jsem z mladické nerozvážnosti začala studovat jazyk a kulturu téhle země na severu, co je háklivá na klíčové slovo „Skandinávie“ a trpí závislostí na kyselé břečce, kterou vydává za kávu.

Mimiku ani gestikulaci rezervovaní Finové vážně nemusejí. Když k tomu přičteme monotónní intonaci finštiny a subtilní příponu „-ko“, která je jediným indikátorem finské tázací věty, pochopíme, proč finštinář-začátečník nikdy s jistotou nepozná, jestli na něj Fin právě jen tak nezávazně mluví, nebo se ho na něco zásadního ptá.

Jazykový učedník tak snadno promešká neopakovatelnou příležitost vyjádřit se k tomu, jaká je jeho oblíbená barva, jestli má rád kočky a kolik je mu roků. Osobně jsem za obzvlášť náročný považovala dotaz na věk. Z finských základních číslovek jsem si totiž obstojně osvojila pouze trojku, čtyřku a sedmičku, ostatní kardinální numeralia zůstaly pod mými rozlišovacími schopnostmi.

Jak Finové přežijí bez slovesa mít, nad tím přemýšlím dodnes. Pokud je jazyk skutečně odrazem duše národa, pak jsou ve Finsku povzneseni nad jakýkoli materialismus. Nepotřebují mít, stačí jim být: například v sauně a následně v díře v ledu.

Finové nemají pravdu, oni v pravdě jsou. A vůbec je to země zaslíbená, nikdy tam totiž nemáte hlad, ani žízeň. Obojí se nanejvýš po nějakou dobu vyskytuje vedle vás, protože fráze „minulla on nälkä/jano“ doslova znamenají „je u mě hlad/žízeň“.

Závěr o absenci finského smyslu pro humor jsem vyvodila z výše popsané zkušenosti, že Finové se skoro nikdy nesmějí, protože neuznávají obličejovou mimiku. To by snad mohlo být způsobeno úsporou energie a tělesného tepla v mrazech, tím spíš, když jeden pořád skáče do díry v ledu.

Jenomže toho bylo víc. Žádný vtip, který mi Finové vyprávěli, komedie, kterou mi pustili, ani knihy vyhlášeného humoristy Arta Paasilinny, které mi doporučili, mně ani mým, jinak celkem funkčním, obličejovým svalům nepřipadaly dost legrační.

No a pak jsem začala mluvit já.

Učitelce jsem místo poděkování za hezký výlet se saunováním navrhla rozpálený sex (protože „saunomisesta“/„za saunování“, „saunomiseksi“/„stát se saunováním“ a „saunaseksi“/„saunasex“ se člověku zmoženému koupáním v díře snadno spletou), klukovi v baru jsem tvrdila, že je mi 73, (tehdejších dvacet jedna totiž obsahovalo komplikované číslovky 1 a 2, tak jsem chtěla být kreativní a říct „7 krát 3“, ale to „krát“/„kertaa“ pak z nějakého důvodu vyznělo spíš jako „-sát“/„-kyt“) a kávu jsem si u baristky objednala legendární větou „Ahoj, jsem káva, nemiluji mléko, existuje sója a zaplatím mapou.“ (zde hledejme příčinu v záměně slov „kortti“/„karta“ a „kartta“/„mapa“)

Ve všech třech případech následoval smích se zapojením finských obličejových svalů. A díky bohu za něj.

Dnes už vím, že ačkoli Finové nemají sloveso „mít“ a některé mimické svaly, smysl pro humor jim přesto vlastní je. Jen díky němu jsem to tehdy v třiasedmdesáti nevzdala, doučila se číslovky i pády a nakonec přehodnotila i svůj negativistický postoj ke kyselé kávě.

Protože asi nikde jinde na světě by vám za kafe neumožnili zaplatit mapou jen proto, že jste hlava mapa.

Tento text původně vyšel v magazínu Lógr, kterému moc děkuju za svolení zveřejnit ho i tady na blogu.

Téměř otevřená přední nezaokrouhlená samohláska

Říjen 2006. Ema se začala učit finsky.

(z cyklu Moravačka v Praze)

Lektor: A teď si probereme výslovnost slova säästää*… Ale než začneme, zeptám se: Kdo je tady z Moravy?
/Ema a pár dalších nešťastníků se hlásí/
Lektor: Tak vám to nepude.
Ema: Poslište, a co s tím má jako společného, že jsme z Moravi? I mi se to přece můžeme naučit správně vislovovat.
Lektor: Vydržte, kolegyně, k ypsilon se dostaneme za malý okamžik.

mother

*vyslovujeme [sæ:stæ:], názorná ukázka tu. Více o „æ“ neboli téměř otevřené přední nezaokrouhlené samohlásce (love it) zde.

Jo a jinak to znamená šetřit.

moravaaa

Finskošvédská otázka

aneb Jak naštvat finského Švéda* ve dvou až čtyřech větách

(Mininávod)

Ema: Hele a fandíš v hokeji Finům, nebo Švédům?
Finský Švéd: Finům samozřejmě.
Ema: Fákt? Ale dyť Švédi hrajou líp, ne?
Finský Švéd: /smrtonosný pohled/
Ema: Já teda taky fandím Finům. Přestože jsou Švédi hezčí.

pinguin

*  Finský Švéd = mluví švédsky, má finské občanství