A protože nemám ráda únor, vyhlašuju návrat do jarní dovolené.
Květen 2017, Bavorsko.

1. Bodamské jezero čili Bodensee

Platón_But_Better: To Bodensee je také pekné.
Ema: Koukej před sebe a řiď, támhle se na nás řítí zatáčka.
Platón: Tak mi to aspoň odfoti.
Ema: Bude poznat, že je to focené z auta. To jsou nejblbější fotky.
Platón: Tak si stiahni okienko.

Nepoznali byste to, co?

***

Ale jo, to Bodensee je fakt pěkné. Tak moc pěkné, až to tuhle paní přimělo vylézt ze stanu, ve stánku si koupit aperol a začít meditovat.

Smáli jsme se jí jen trochu.

***

2. Zámek šíleného krále Ludvíka

Hurá na zámek, který inspiroval Walta Disneyho k podobě jeho slavného hradu a velké herní mozky ke stvoření deskovky, již nutím hrát Platóna zhruba tak každý volný večer. A někdy i častěji.

Hlavní zjištění dne: je to NeuSCHWANstein, nikoli NeuSCHWEINstein.
Jsem trochu zklamaná.

Další zjištění dne: Pokud chcete na prohlídku NeuSCHWANsteinu, musíte se objednat předem, jinak nemáte šanci. My to samozřejmě neudělali, takže jsem se akorát prošli kolem zámku a popojeli. Fotka výše byla pořízena na famózním secesním mostě, který tam chudák Ludvík nechal postavit zároveň se zámkem.

Výstavba zámku ho přivedla na buben a do blázince.

Ale zase díky němu vznikla boží desková hra, už jsem ji zmiňovala?

***

3. Tiché dny v Mixing Part

Ema: A jaký teda máme plán v tom Garmisch-Pan… Garmisch-Panter… Garmisch-Parterkir…
Platón: Ema, je treba to miesto nazývať jeho ozajstným menom: Mixing Part!

Takže pozdravy z Mixing Part, tiché to tu ale moc není. Tenhle dravý potok Partnach řve o síle srovnatelné s decibely, které vyluzuje průměrná německá powermetalová kapela.

Platón truchlí pro Zugspitze, výstup na nejvyšší německou horu by zabral celý den a lanovka stojí nekřesťanské peníze. Tak na ni aspoň dva dny horečně pozerá z kempu a cituje Moby Dicka.

Kdo nepochopil tu věc s Mixing Part, závidím mu, protože ještě neobjevil Erlenda Loea a knihu Tiché dny v Mixing Part si přečte úplně poprvé!

***

A jelikož je môj jízlivý filozof zvyklý na výkony ultramaratonce, občas se na našich túrách rozdělíme. Já sedím v horské chatě, piju milchkaffee a čtu si, on si dá běh kolmo vzhůru. Za hodinu je zpátky, připomíná rudou záři nad Kladnem a mele něco o stovkách metrů převýšení na pár metrech čtverečních.

A pak už je úplně krotkej.

***

A jaké kompromisy podstupujete na dovolené vy?