Listopad 2017, podvečer. Telefonát.

Ema: Dobrý den, to je Klávesové duo?
Klávesové duo: No.
Ema: Vy máte hrát o víkendu na oslavě sátky mého taťky?
Klávesové duo: No.
Ema: Víte, mamka říkala, že by taťkovi udělalo radost, kdybych mu tam něco zazpívala. Tak jestli by to šlo s váma?
Klávesové duo: No.
Ema: Já teda koukala na váš repertoár a Nonstop ani Dajána mě úplně nezaujali.
Klávesové duo: Máme i jiné.
Ema: Vážně? I nějaké zpěvačky?
Klávesové duo: No.
Ema: A jaké tak zhruba v tom repertoáru máte?
Klávesové duo: Všechny možné. Si řekněte. Ale česky!
Ema: Aha, sakra. Tak v tom případě třeba… Kubišovou? Rottrovou?
Klávesové duo: Kubišku ani Rotrovku nevedem. Ale můžem nabídnout Zagorku a Vondráčkovou.
Ema: Bože ne.
Klávesové duo: Ale hrajem i modernější. Třeba Anetu Langerovou.
Ema: Aha… Tak že bych přece jen vzala tu Dajánu?

Sama bude věčně žít, nenalezne nikdy klid.