Léto 2017. Při potulování po Štrasburku narazíme na impozantní strom.

Platón: Pozri, aká velká lípa.
Ema: To není lípa, ale jinan dvoulaločný.
Platón: Čo?
Ema: Zvaný ginkgo.
Platón: A to vieš odkial? Ty, ktorá nepoznáš ani habr?
Ema: Od Foglara neasi. Ginkgo přece uctívali Vontové.

Ve Štrasburku zase uctívají Foglara.
Krom jinanu tu mají i smrtku s ježkem v kleci:

***

Střih. Nad jídelním lístkem alsaské restaurace.

Ema: Co znamená tartine charmoise?
Platón: Neviem.
Ema: A jarret braisé?
Platón: Jáj? To je také… oné…
Ema: A tohle?
Platón: To je niečo s bagetou.
Ema: …! Já myslela, že jsi ve Francii studoval.
Platón: Ema, študoval som tu filozofiu, nie jedálne lístky.
Ema: Hm. Tak v tom případě si dám jedinou přijatelnou věc. Flammkuchen, poněvadž to zní německy.
Platón: Dobre. Ja si dám pol kila šukró.
Ema: Co to je?
Platón: Neviem, ale bude toho veľa.

… bylo to půl kila kysaného zelí.

***

Pak už jsme si radši dávali flammkuchen oba dva:

A tohle mi přinesli v rámci jednoho denního menu jako dezert:

A tady jsme bydleli:

A tady jsme byli na výletě:

A tímhle jsme tam letěli:

Ne, kecám. To jsme jen potkali cestou.
Autobahn kdesi u Hoffenheimu, kdyby vás to zaujalo.

Celkově Alsasko très sympa. I to zelí nám nakonec chutnalo.