Duben 2017, 16:00, Praha.
Emu nepustili do Irska, a tak tráví dovolenou mimo jiné na návštěvě u Elizabeth Bennetové a jejích ratolestí. Ty se právě přesunuly do horního patra domu a Emě v tu chvíli zavolá neznámé číslo. Naivně to zvedne s tím, že to třeba stihne vyřídit, než se dvouhlavé tornádo přižene zpátky.

Ema: Haló? 
Telefon: Dobrý den, já na vás dostala číslo od XY, chci probrat mediální partnerství vašeho Severského spølku s naší fenomenální severskou kulturní akcí. Máte na mě minutku?
Dvouhlavé tornádo: /nekoordinovaný řev v druhém patře se podezřele přibližuje ke schodišti/
Ema: No, popravdě spíš ne. Můžu vám zavolat zítra?
Telefon: A nemohla bych vám aspoň stručně nastínit, o co jde?
Dvouhlavé tornádo: /nekoordinovaný řev nabírá na síle a řítí se po schodech dolů přímo na Emu/
Ema: Jako můžete, ale neuslyším vás. Můžu vám zavolat zítra?
Telefon: Jde o to, že… /nekoordinovaný řev Dvouhlavého tornáda Emu pohltil, tahá ji za sukni a ruku, dožaduje se, aby si s jednou hlavou tornáda kreslil a druhé pomohl krýt krádež nálepek, načež se první hlava rozbrečí, protože to byly JEJÍ nálepky a proč jí to ta druhá hlava pitomá bere/ …takže co vy na to?
Ema: Já vás vůbec neslyším. Můžu vám zavolat zítra?
Telefon: No víte, ale ta naše akce je pro vás úplně skvělá, protože… /a druhá hlava už brečí taky, protože ji první hlava praštila a úroveň hlučnosti v tu chvíli přesahuje povolený limit decibelů pro blackmetalový koncert/
Ema: /s přibližně stejným počtem decibelů/ Zavolám ZÍTRA!!!!!!! /típ/ …KRÁVO!
Dvouhlavé tornádo: /okamžitý konec řevu/ Mamí, Ema řekla sprosté slovo!

Děti, tohle doma nezkoušejte.

Dospělí, vy vězte, že telefonát s tou krávou madam neodbytnou, který jsem iniciovala druhého dne, považuju za jeden ze svých osobních triumfů nad svým osobním egem.

Smrt Típnutí všem vlezlým rušičkám!

…Teď zase ego trimfovalo nade mnou. Pardon.