Únor 2017, 2:00.
Byt, kde t. č. přebývá Ema, Nejlepší_spolubydlící a Vojta_Dyk_But_Better, který se právě vlomil do koupelny.

Vojta: Fuj, to jsem se lek. Co tu strašíš?
Ema: Hištím ši huby.
Vojta: Potmě?!
Ema: Hwětlo žáhovky hi hedělá we hwě w hoťi dobhe.
Vojta: Ale proč si teda čistíš zuby ve dvě v noci, když ti to nedělá dobře?
Ema: Jsem usnula na gauči u titulkování.
Vojta: Už zas?
Ema: Spát v posteli je pro nuly. Chceš umyvadlo?
Vojta: Chci svou postel. Tyhle noční tahy mě v mých požehnaných šestadvaceti letech už nějak zmáhají. He he, teda samozřejmě no offence, třicítko.
Ema: No offence taken. Můj životní pocit totiž nemá s tvým životním pocitem vůbec nic společného.
Vojta: Hustá. Dáme panáka?
Ema: /po urputném vnitřním zápase/ Spíš ani ne.
Vojta: „Ne“?! Ty to slovo znáš?
Ema: Asi s věkem moudřím.
Vojta: Nebo s věkem stárneš.

Nebo.

Hůj žiwothí poťit to kažhopádhě hatím nehahnamenal.