Červenec 2016, neděle večer, zahrádka na náměstí v Zamośći.
K Emě a Platónovi_But_Better přistupuje…

Podnapilý Polák: Zdravstvujtě! Já slyšel, že vy dvaja gavaríte pa rúsky.
Platón_But_Better: Eee… Nie, rusky naozaj nehovoríme.
Podnapilý Polák: Já lubije mluviť po rusíjsku. Chwila pogavaríme, da?
Ema: Jako pogavariť asi aj možno, ale radši na nás mluvte polsky, budem vám líp rozumět.
Podnapilý Polák: Što? Ty krasivaja Ukrajinska lepěj zrozumět po polski než po rusíjsku?!
Ema: Da. Nebo tak. A nejsme Ukrajinci.
Podnapilý Polák: Kak to niet? Tak kdě že vy?
Ema: My z Československa.
Podnapilý Polák: … … … Ale… … To němožno! Ten kraj juž nie existuje!
Ema: To prosté. Já z Česka, on ze Slovenska. Československo v nás dvou znovu povstává jako pták Fénix z popela, kapišto?
Podnapilý Polák: Tak? Ty krasivaja i asertivná Česka! Mógl bym lechko še zakochat w tobie!
Ema: Eee… Tak asi džekuje no.
Podnapilý Polák: Jest panstvo ženatý?
Ema: Ne.
Platón_But_Better: Zatiaľ nie!
 

Tak zatiaľ, przyjacielé.

*** ***
Platón_But_Better: Ty a nebolo by jednoduchšie tady tým ľuďom hovoriť, že sme proste Slováci?
Ema: To teda něbolo.