Červen 2016, čtvrtek odpoledne, Ořechovka, autoškola.
Auto nám mávnutím ruky zastavuje…
Paní z Ořechovky: Jako přijde vám to normální tady furt jezdit dokola? Tady na tý lavičce občas někdo sedí!
Učitel autoškoly: Když tady na tý lavičce někdo sedí, tak sem nejezdim.
Paní: To je furt samá autoškola tady!
Učitel: Moment moment, já sem rozhodně nejezdim furt. Sem beru akorát ty, co jsou na ten volant úplně levý.
Paní: /soucitný pohled na Emu za volantem/
Učitel: Dyť ta holka neumí pořádně zatočit, furt jezdí jak s hnojem.
Ema: Když já jsem z Moravy.
Paní: No tak si tady teda s tou chudinkou jezděte. Taky jsem kdysi začínala.
No dobře, volant mi moc nejde, ale počkejte, až budeme probírat jízdu za kombajnem.
Ema mele 
Drž se, holka! Já měl autoškolu na konci slepé ulice. Takže jsem se učil couvat dřív než jet dopředu. Šlo mi to tak výborně, že jsme během první lekce tu uličku vůbec neopustili. A kombajn nemá chybu, je líp vidět na cestu.
To se mi líbíLíbí se 2 people
Soucítím s tebou! 🙂 A doufám, že po tobě nekřičí. Ten můj měl velikou zásobu vulgarismů a nebál se je všechny během jízdy použít.
Pamatuju si, jak křičel, když jsem zastavila „na stopce“ – což bylo spíše „u stopky“. Do té doby jsem netušila, že existuje něco jako výhled. A to jsem byla pyšná, jak skvěle se mi podařilo zastavit hned vedle té tyčky …
To se mi líbíLíbí se 2 people
Jo, autoškola. Zablokovaná tramvaj, zablokovaný trolejbus, málem přejetá paní přecházející po přechodu na zelenou, málem uražené zpětné zrcátko zaparkovaného auta, přejetý kruháč, smrt v očích při jízdě 40 km/hod. Inu, jak říká jedna kolegyně – když máš talent, tak se neubráníš. Proto se neušklíbám, ale soucítím.
To se mi líbíLíbí se 2 people