Září 2015, pátek večer, chat na socsíti.
Emě píše zimní král Matematik, že se poznal v časopise a tento mediální výstup hodnotí pozitivně.

Matematik: A taky jsem tam četl, že teď randíš s nějakým doktorem!
Ema: To nejsi jedinej. On se to tam taky dočetl.
Matematik: Vážně? A co říkal?
Ema: Něco jako „Bylo to fajn rande, ale že se stane hlavním tématem Respektu, jsem úplně nečekal.“
Matematik: Asi vím, jak se cítí. Každopádně mě těší, že přitahuješ intelektuální elitu.
Ema: /having an awkward moment/
Matematik: Kromě mě samozřejmě.
Ema: Ema si tě zablokuje za tři… dva… jedna…
Matematik: Ne, ne, tak jsem to nemyslel! Chtěl jsem akorát říct, že se nepočítám mezi intelektuální elitu.
Ema: Nepochybně. Zkus mi napsat, jak se máš, a přitom mě neurazit. Rozumíš zadání?
Matematik: Ano. /a podrobně líčí schůzku s jakousi dívkou including nahé koupání v řece a líbání./
Ema: /having an awkward moment/
Matematik: Moc hezké rande to bylo. Ale nehodili jsme se k sobě, takže jsem se s ní nevyspal.
Ema: /having an awkward moment/
Matematik: Neříkej, že ti došla slova!
Ema: No… Já…
Matematik: ?
Ema: Totiž ano. Ano, došla mi slova.
Matematik: Myslíš si o mně, že jsem nemorální hajzl?
Ema: Ne, myslím si o tobě, že jsi geniální šachista.
Matematik: Díky, Emo, ty taky nejsi marná. Kolo ti půjčím kdykoli rád.

Tomu říkám remíza.