Úterý 20:20, červen 2015, Ema učí po skypu finštinu.
A uprostřed výkladu finské gramatiky upadne na několik vteřin do mikrospánku. Jakože fakt.

Ema: /trhne sebou/ Ježišmarjá, já měla úplný výpadek!!!
Studentka /via skype, konsternovaně/ No… To teda.
Ema: Já se strašně omlouvám, musela jsem na chvíli usnout.
Studentka: Usnout bych tomu neříkala.
Ema: Ježíši, co jsem dělala?!
Studentka: No, nevím, jak to popsat. V jednu chvíli jste vysvětlovala rozkazovací způsob, a pak jste najednou začala mluvit z cesty.
Ema: A co jsem říkala?!
Studentka: Teda úplně všemu jsem nerozuměla, ale mám pocit, že jste říkala, že chcete jít k vodě s nějakým klukem.
Ema: Aha.
Studentka: S jakým klukem?
Ema: Vím já? Já byla mimo.
Studentka: Emo, s jakým klukem se chcete jít koupat? Už jste to nakousla, tak mi to teď musíte doříct!
Ema: Jasně, takže to bychom měly rozkazovací způsob, dobře, bezva, super, a teď v praxi. Utvořte finsky tvary – holka modrooká, nesedávej u potoka, nespi a vyučuj, napiš mu, jak se má, totiž chci říct, napiš tu větu stokrát za domácí úkol, zapomeň všechno, cos právě slyšela…….

Milí a drazí, je to zlý, melu už i ze spaní!