Skandinávská firma, úterý na konci dubna, jídelna.
Ema si bere dovolenou.

Skandinávský šéf: Jedeš do Rodné Hroudy?
Ema: Jo. Maminka slaví padesátiny, tak to bude velké a divoké.
Šéf: Cože?! Tvoje máma je tak mladá?
Ema: No, to víš, za socialismu se v Československu nic moc lepšího než děti dělat nedalo.
Šéf: Mojí mámě je sedmdesát!
Ema: Mojí babičce je sedmdesát.
Šéf: Bloody hell, shut up! (a není to poprvé, co Šéf  Emě podobnou věc radí, pozn. red.)
Holandský koordinátor logistiky: Dneska už je to tady naštěstí jiné.
Ema: Co je proboha špatného na tom být mladá máma?
Multikulturní pánská část Skandinávské firmy: /zabodnou do Emy nedůvěřivé pohledy/
Ema: No co koukáte? Mně je náhodou líto, že já už mladá máma nikdy nebudu.
Česká ženská část Skandinávské firmy: /zabodnou do Emy ledové bezdětné pohledy. Ano, Ema je ve firmě nejmladší./
Ema: Eeee, chci říct… Tak mladá jako moje máma.

Bloody hell, zas jsem ve Firmě o něco oblíbenější.