Ema se chystá na dovolenou do Rumunska a konečně se rozhoupe tuto skutečnost sdělit Mamince.

Maminka: No ty ses snad pomátla! Nikam!
Ema: Mami, prosím tě, je mi sedmadvacet a jsem svéprávná.
Maminka: Do země cigánů a kapsářů!
Ema: Rumuni nejsou Romové.
Maminka: Do země zdivočelých psů!
Ema: Tak já s sebou vezmu psí krekry no.
Maminka: To nemůžete jet k tomu moři do Chorvatska nebo do Itálie? Jako jiní normální lidi?!
Ema: My nejedeme k moři.
Maminka: Ale vždyť jsi přece říkala, že tam jedete na dovolenou…?

 

Střih.
Poté, co Ema vylíčí výše zaznamenanou konverzaci hlavou kroutící Adele, dojde na přerozdělování úkolů.

Adele: …a kompas a mapu a baterku a uhlíky.
Ema: Ok. A já beru Rumunskou konverzaci v kostce.
Adele: Na co, probůh?
Ema: No abych věděla, jak se rumunsky řekne „Promiňte, nefunguje nám kompas, mapa, ani baterka, z čehož vyplývá, že jsme se zřejmě ztratily.“
Adele: Aha.
Ema: Případně „Ten pes není můj.“
Adele: A co „Dobrý den, kilo česneku a svázat do věnce, prosim vás.“ ?
Ema: Může být. A ještě „Kapsář mi ukradl müsli tyčinku, kde je tady nejbližší policejní stanice?“
Adele: No dobře, ale nauč se to prosím tě taky romsky. Pro jistotu.

 

A kam se chystáte k moři vy?