Nedělní konverzace Emy a jejího spolubydlícího Uda Kiera v kuchyni. Jaro 2014.

Udo: Takže sis užila páteční noc?
Ema: Cože?
Udo: Viděl jsem boty v předsíni.
Ema: To byly tvoje boty.
Udo: Ha ha. Svoje boty si celkem poznám. Tak ven s pravdou.
Ema: Takže byla jsem venku, královsky se bavila až do rána a pak… jsem jednomu chlápkovi šlohla boty.
Udo: Které posléze během dne záhadně zmizely.
Ema: Ty nevěříš na zázraky?
Udo: A hrozí, že se ten zázrak stane zas? Konkrétně s tímhle párem bot?
Ema: Nejsi nějaký vlezlý?
Udo: Já? Včera v noci tady byl někdo vlezlý. U tebe v pokoji.
Ema: Nech toho, nebo přestanu předstírat, že nevím, kdo mi chodí na arašídové máslo.
Udo: Máš pravdu, byly to moje boty.