Ema chodí do příšerně růžové ženské posilovny. Dala jí přednost před smíšeným fitkem, protože v tomhle ponížení nestojí o pánskou společnost. A navíc na netu psali, že se během předraženého kruhového tréninku jistojistě vytvoří, citujme, skvělá partička.

Ema chodí do fitka už druhý měsíc a furt nic.

Až tenhle týden. V potemnělé šatně po tréninku.

Postarší dáma: Chodíte docela často, že?
Ema: Eeee…
Postarší dáma: /dlouhý monolog o tom, kolikrát týdně chodí ona, co všechno v posilovně dělá, proč to dělá, co dělá potom, kde bydlí, kde bydlela předtím, kde se seznámila s manželem, který není přímo Pražák, což je tedy na pováženou, dále v které části Prahy 6 se narodila a jak miluje čtvrť obklopující posilovnu, kde se jedině a pouze cítí doma a nikde jinde by žít nemohla a nechtěla, protože je to prostě nejlepší místo pro život, že ano, zlatíčko?/
Ema: To nedokážu posoudit. Já se celkem nedávno přistěhovala z Břevnova, který se mi líbil o dost víc.
Postarší dáma: To ale vůbec nevadí, miláčku! Břevnov je taky Praha 6, takže to jste pořád naše. Řeknu vám, že náplavy mě v téhle čtvrti pěkně se*ou.
Ema: Aha. A nebude vám vadit, když rožnu?

No nic, třeba to s tou partičkou vyjde příští měsíc.
Náplavám a rožínání na Praze 6 zdar!